[REC] - analýza filmu

(Článek obsahuje spoilery)
Tak, jako velká část skvělých nápadů, i film [Rec] byl spíše dílem náhody, než čehokoliv jiného. Je dítkem konverzace mezi dvěma španělskými režiséry, Jaume Balaguerem a Paco Plazou, kteří se jím primárně snaží obecenstvo co nejůčinněji vyděsit a částečně tak navrátit horor k jeho ryzí podobě. Oba přicházejí zpoza stejného pahorku a [Rec] u nich stanoví určitý průlom v tvorbě, když se díky němu dostali k jádru toho, co zkoumali prakticky celou svoji dosavadní kariéru. Hlavní slovo při jeho vzniku měl Balagueró, který už svými předchozími snímky zaznamenal úspěch na několika festivalech. Film je v záplavě mainstreamových béček unikátní jak formou, tak obsahem, a setkal se s pozitivním ohlasem u diváků i kritiky a z evropských festivalů si odnesl až šestnáct ocenění, mezi nimi Cenu publika na filmovém festivalu Gérdamer a cenu za nejlepší režii na katalánském mezinárodním filmovém festivalu Sitges.

Tim Hecker - byl jsem/jsem/budu?

Zítra...včera...

Za hodinu...před hodinou...

Za pět minut...před pěti minutami...

Teď.

Necelou hodinu dlouhé vystoupení Kanaďana Tima Heckera v Olomouckém Metropolu bylo prvním, na kterém jsem měl možnost zažít ambient živě. Ještě stále se považuji za nezkušeného návštěvníka koncertů všech druhů, a každý je pro mne tedy nepomíjivým zážitkem, tento se však jistě zařadí k těm velmi těžko zapomenutelným.

Drive

O Drive se mluví zejména jako o filmu režiséra. Právě za jeho prací se, zdá se, práce prakticky většiny štábu ztrácí, ne proto, že by byla nevýrazná, ale jen dokonale zapadá do vize Nicholase Windinga Refna, který je jedním z těch šťastných (umících?), jejichž styl a přístup k filmovému materiálu se stal natolik specifickým, že se jen těžko dá hovořit o nějakém obecném žánru či filmové škatulce, protože se na ně příliš neohlíží a sleduje hlavně svoji vizi, kterou vyplňuje a konfrontuje s divákem.V případě Drive se určující stala základní myšlenka, která dala vzniknout pramenu, který se později rozvětvil a vydal se vlastní cestou, nakonec se však vrátil k oné původní myšlence a režisérova vize se vyplnila.

Buried

(Post trochu staršího data, co se mi pořád jen vrtěl na harddisku. Když teď není nic jiného, tak alespoň tohle. Tímto se zříkám odpovědnosti za chyby a případnou nevalnou kvalitu následujícího textu. ... :D )

Na své pouti filmovou civilizací i pouští jsem se už párkrát setkal se snímky neoplývajícími velkolepou výpravou, naopak jejich hlavní devízou bylo snažení vměstnat děj na malé pole a zdůraznit tak ostatní aspekty. Viděl jsem Muže ze Země, který se odehrává v jedné místnosti, viděl jsem Telefonní budku, která se z většiny odehrává ve skleněné krabici. Tvůrci Buried zahánějí diváka do kouta a dochází k maximálnímu extrému. Pohřbený v žádném případě není podívanou pro klaustrofobiky.

Harry Potter a Relikvie smrti - část 2

Čím více se premiéra posledního dílu Potterovské ságy blížila, tím benevolentněji jsem se k tomu stavěl. V posledních okamžicích jsem dospěl až k tomu, že jsem si vůbec nebyl jistý, jestli „to“ vlastně chci vidět. Nakonec jsem vykročil a viděl. Nelituju...úplně.

Colours of Ostrava 2011

Minulý ročník byl nejen mojí první návštěvou toho ostravského, ale hudebních festivalů obecně. Jubilejní ročník byl pak návštěvou druhou, v obou případech. Lepší bylo počasí, výčet kapel, pocity z koncertů a více se těším, až budu moct za rok opět s náramkem vpochodovat do areálu hladový po hudbě (za předpokladu, že „vše dopadne dobře“).

Blackfield - Welcome to My DNA

První reakcí, se kterou jsem se setkal po prvním poslechu Welcome to My DNA bylo, že to je "příjemné na poslech". Na oko jsem se divil, že "jen příjemné" není nic moc. Na druhou stranu - nebyli Blackfield vždy hlavně o tom?

Game of Thrones

Slyšeli jste už o seriálu Game of Thrones? Posledních pár měsíců se pravidelně objevoval na HBO, před pár dny desátým dílem skončila první řada, která je adaptací stejnojmenné knihy ze série Píseň ledu a ohně spisovatele George R. R. Martina (nečetl jsem a nemám to v plánu).

Určitě jste o tom slyšeli, minimálně pokud se alespoň trochu zajímáte o seriály. Mluví se o něm totiž docela hodně a v samých superlativech. Nechcete se dívat? Odradilo vás všeobecné nadšení a hype? Nechce se vám stahovat?

V tom případě vás...tak úplně nepotěším. Game of Thrones je seriál, který stojí za podívání. Alespoň se vám však pokusím dát několik záminek k tomu, abyste jej minuli, nebo i v případě nevidění mohli oponovat nadšeným reakcím. Jsem totiž jeden z těch, kteří mají tendenci na vychvalovaných věcech hledat chyby a částečně si tak vysvětlit, proč mě to nepohltilo tak, jako téměř všechny ostatní.

Sucker Punch

Spirituální cesta, nebo bezduchá podívaná?
Nebo obojí?
Nebo něco jiného?

Světová invaze

Ne až tak epické.

Ne až tak akční.

Ne až tak zajímavé.

Ne až tak špatné

Ankety (Polls)

Radiohead - The King of Limbs (English)

A little strange title and absolutely unique cover artwork across whole discography prompted that group is in good shape and they're gonna present something really worth hearing. I immediately got limed and...I couldn't be less disappointed.

Radiohead - The King of Limbs

Už podivný název a v celé diskografii naprosto unikátní cover artwork napovídal, že skupina je v dobré formě a chystají se předvést něco opravdu hodného poslechu. Já jim na to okamžitě skočil a...méně zklamaný z výsledku bych už být nemohl.

Black Swan

Bezprostředně po:

Chtěl bych vychrlit tolik slov, že při pokusu o to by mi pravděpodobně (za předpokladu, že by nevypověděly službu prsty) selhal mozek vytvářející nesrozumitelné kupy písmen a shluky vět.

Úžasné

Dechberoucí

Intenzivní

Drásavé

Bezprostřední

Tohle chci cítit po skončení filmu.

Evoluce...?

Jak si každý, kdo zde není poprvé jistě všimnul, vzhled mého blogu se rapidně změnil. Bylo to moje jediné předsevzetí do Nového roku a jsem na sebe pyšný, že jsem jej splnil. Budu rád, pokud alespoň zahlasujete v liště vpravo (pokud tam místo log mých nejposlouchanějších skupin vidíte modrý čtvereček s otazníkem, nemůžu za to já, ale provozovatel dané služby, zanedlouho by se to mělo spravit) ještě raději, napíšete-li komentář, co na nový vzhled říkáte, co bych podle vás případně ještě mohl upravit, nebo přidat. Vrátíte se díky němu raději? Je nový název (So I'm not entirely lost after all…)zajímavější, výstižnější, lepší, nebo horší než "Světla a stíny mého života"? Tolik k mému zatím nejkratšímu postu :-)

Knižní filmy?

Kniha může být zfilmována dvěma způsoby. Buď se štáb snaží držet předlohy co nejvěrněji, nebo se řídí pouze hlavní linkou a detaily vypráví z jiného úhlu pohledu. Všechny filmové adaptace lze umístit na ose s takovými extrémy. Vzniká pak otázka: Kde je perfektní místo pro umístění filmu?

Insurgentes (English)

Album:

With a little hyperbole I could say that I found out about new album by my favorite musician by coincidence. I would hear it sooner or later anyway, I just can’t think about where would I be without it. I vividly remember when it happend. In old times, when myspace ruled as a precursor of Facebook I heared Harmony Korine for the first time right there. Of course, I’ve never heard it before, but I felt like it was in my brain for long time and I loved it. It was exactly what I wanted to hear.

Insurgentes

Album:

S mírnou nadsázkou by se dalo říct, že k sólovému albu mého nejoblíbenějšího hudebníka jsem se dostal náhodou. K poslechu bych se dříve nebo později dostal každopádně, nemůžu ale přestat myslet na to,  kde bych byl, kdybych na Insurgentes nenarazil. Živě si pamatuji, kdy jsem ještě za dob pravidelného navštěvování myspace jako předchůdce facebooku popré slyšel Harmony Korine. Nikdy předtím jsem ji samozřejmě zaslechnout nemohl, přesto jsem měl pocit, že skladbu někde v mozku mám už dlouho a že ji mám strašně rád. Přesně tohle jsem chtěl slyšet.

...

Pamatujete náhodou na můj první zdejší post v němž jsem říkal, že také si občas potřebuji "vylít srdce"?…tak jsem k tomu po roce poprvé dospěl.

V posledních dnech totiž prožívám malou krizi. Všechno je vpodstatě v pořádku, nic příliš dobrého ani špatného se neděje. Právě proto sedím ve čtvrt na dvanáct sám potmě v pokoji, do uší mi burácí Sunn O))) na nejvyšší hlasitost (už mi z toho pěkně brní hlava a mám pocit, že z kombinace tmy, jasného displeje a hluku se mi začíná motat hlava) a jsem naštvaný na celý svět, ikdy k tomu nemám vůbec žádný důvod. Už rok se snažím někoho svými "recenzemi" zaujmout, jako důkaz úspěchu tu mám celé 3 komentáře, z toho 3 rutinní. Pochopitelně s tím zatím nemám vůbec žádné zkušenosti, pravděpodobně chci nic za málo, ale to sem opravdu někdo zavítá jen proto, že jsem mu pod nos vrazil odkaz? Rád bych to věděl, za cca měsíc bych se totiž měl hlásit na školu, kterou bych tím pádem sledoval úplně zbytečně. Ostatně mi to zbytečné přijde každopádně, to už je druhá věc…nemluvě o tom, že se pořád nemůžu dokopat k blbému prohledání jiných oborů, které mají větší potenciál pro úspěch. Možná si to sám nemyslím, přesto sám doufám v další zázrak, který za mě všechno vyřeší. Napadá mně: proč to vlastně píšu? Bude z toho kdokoliv (mně nevyjímaje) něco mít? Ne…už za pár minut si budu říkat, že jsem napsal totální blbost a třeba nejsem tak hrozný…no co už.

(Jo, mimochodem...místo toho se měl s velkou slávou objevit můj top alb 2010, který jsem se snažil sesmolit snad měsíc, stejně z něj ale nemám vůbec dobrý pocit, protože nemám co říct ani k nahrávce, která se mi líbila nejvíc...ke složení zbraní mě nakonec přiměla naprostá těžkopádnost bloggeru, tedy neschopnost bez základní znalosti HTML vložit více, než jeden obrázek)

EDIT: Omlouvám se křivdění bloggeru prohlášením o jeho těžkopádnosti. Důvod? -> konečně mě napadlo aktualizovat.

2011...

In my New-Year’s dream I look into dark room. It’s few minutes after midnight, the calendar tells 1st of January. In front of me I can see figure standing beside a window silently and without move watching fireworks painting in the night sky. It’s little cold in that room, but the figure doesn’t shiver at all, like it didn’t feel the low temperature. In can hear muffled explosions of petards coming from afar, which means people out there are celebrating the end of past year and beginning of the one coming. Whose is that silhouette almost overlaid by all these lights? Why is it standing motionless at the window instead of rejoicing with others? And why is it alone?

2011...

V mém novoročním snu nahlížím do tmavé místnosti. Hodiny ukazují chvíli po půlnoci, kalendář hlásá 1. leden. U okna s vytáhnutými žaluziemi stojí postava. Stojí úplně bez hnutí a vyhlíží ohňostroje malující na nočním nebi barevné obrazce. V pokoji je trochu chladno, postava se ale ani trochu netřese, jako by nižší teplotu vůbec nevnímala. Z dálky doléhají tlumené výbuchy petard značící, že lidé oslavují konec předchozího roku a začátek roku, který zrovna přišel. Čí je ta silueta mezi všemi světly téměř se ztrácející? Proč stojí nehybně u okna a neraduje se s ostaními? A proč je sama?