Black Swan

Bezprostředně po:

Chtěl bych vychrlit tolik slov, že při pokusu o to by mi pravděpodobně (za předpokladu, že by nevypověděly službu prsty) selhal mozek vytvářející nesrozumitelné kupy písmen a shluky vět.

Úžasné

Dechberoucí

Intenzivní

Drásavé

Bezprostřední

Tohle chci cítit po skončení filmu.

Nejraději bych ho celý okamžitě viděl znovu. Vzpomínám si, proč jsem se stal filmovým fanouškem a nevystačil si s hudbou. Po dlouhé době jsem byl v sedadle opravdu zaražený, kdyby někdo přišel a začal mi řezat ruku, všiml bych si toho jen kvůli postavě zaclánějící obraz. Přestal jsem vnímat okolí a nechal se pohlcovat a svádět živelnou energií v salvách vystupujících z plátna. Málem mi vyhrkly slzy.

O rok dříve:

Na filmovém serveru čtu informaci, že Darren Aronofsky zabodoval se svým nízkorozpočtovým sportovním dramatem The Wrestler, pracuje na scénáři pro RoboCopa (který nakonec možná vůbec nevznikne) a na pozici hlavní postavy pro už 2 roky odkládané drama Black Swan získává Natalii Portman. O pár měsíců později se o roli v nadějném projektu uchází také Mila Kunis. Na konci roku 2009 se začíná natáčet.

Pár dnů před projekcí:

Už se vážně nemůžu dočkat.

Balerína newyorského baletu, Nina Sayers dostane na úkor předchozí primabaleríny roli labutí královny v sezónní premiéře Labutího jezera. Její výkon je technicky perfektní a přesně vystihuje roli Bílé labutě, má ale značné problémy se ztvárněním jejího zlého dvojčete, Černé labutě. Nina se snaží stále intenzivněji silně podporována svou matkou, která ji někdy až příliš omezuje a chrání. Na scénu přichází Lily, opak Nininy povahy a s hlavní postavou se krátce přátelí. Nina si začíná myslet, že ji chce Lily v hlavní roli nahradit a stává se stále paranoidnější a v honbě za perfekcí upadá do propasti...

Docela mne mrzí velice pozdní uvedení do českých kin, většina film očekávajících jej už viděla z kinoripu. Naopak silně navnazují a těší mnohá ocenění a nominace, zlatý glóbus a 5 nominací na Oscara, z toho 4 v hlavních kategoriích.

Následující den:

Nadšení se trochu usadilo, myšlenky jakž-takš srovnaly, ale jsem si už teď jistý, že v blízké době se do kina vypravím ještě jednou.

Aronofsky v Černé labuti pokračuje v rozvíjení schématu nastoleném už od začátku své filmografie, kdy je výrazná hlavní postava konfrontována s těžkými životními etapami a existenčními problémy. Ze začátku jsme zběžně seznámeni s příběhem a nejvýraznějšími charakterními vlastnostmi hlavních postav. Jak film pokračuje, kresba charakterů se prohlubuje a pomalu graduje intenzita atmosféry a pocit, že něco není, jak má být.

Téma baletního dramatu se režisérovi vyrojilo v hlavě už v roce 2000 a film měl Wrestlerovi předcházet, myslím ale, že celkové vyznění je tak akorát přesně teď. V rozhovoru pro MTV Darren uvedl, že Black Swan na Wrestlera přirozeně navazuje. I přesto, že je mu v určitém směru protikladem samotné povolání jsou si v mnohém podobná.

Natalia Portman se objevuje ve své, pravděpodobně životní, roli. Postava mladé, krásné, nesmělé a lehce frigidní baletky jí sedí dokonale, skoro jako by pro ni žila už dlouho. Tvrdý roční trénink se projevuje ve velké míře, v baletu se sice vůbec nevyznám, ale myslím, že v tomto směru podává excelentní výkon. Jak jsem už řekl, nejinak je tomu mimo pódium (cvičiště). Působí maximálně přirozeně, i přesto, co jest k vidění v jiných filmech (viz. Closer) jí věřím její nesmělost a touhu po dokonalosti. Samozřejmě nejen ona podává skvělý herecký výkon, jen je nejvýraznější. Mila Kunis je jí skvělým spontánním protějškem, Vincent Cassel je velice charismatický a  role nekompromisního šéfa baletu mu padne jako ulitá.

Darrenův dvorní skladatel Clint Mansell nemá na kontě zatím žádný neskvělý soundtrack, Černá labuť myslím byla docela náročnou zkouškou jeho umění. Vychází z ní jako suverénní vítěz. Pochopitelně je velká část hudby buď inspirována, nebo přímo přejata z Tchajkovského originálu (jediný důvod neocitnutí se mezi nominacemi na Oscary), skladatel přidává notnou dávku svého talentu a ve výsledku lze často stěží rozeznat, co je součástí baletu a co náleží k filmu. Ostatně podobně, jako je tomu u snímku samotného. Velice působivými jsou již zmíněné hororové sekvence.

Ze začátku mi byla trochu nepříjemná poněkud roztřesená kamera, která se ale později uklidnila. Možná jí chtěli tvůrci znásobit vyznění neklidnosti celé situace, nepříliš dobrých vztahů mezi Ninou a její matkou, která byla přímo posedlá svojí malou holčičkou a také sporů v baletním souboru. Vytváří silný pocit autenticity, stmeluje publikum s postavami. Kamera se pohybuje podle nejlepší Aronofského pověsti, podobným stylem jako ve snímku 3 roky starém. Děj nesledujeme jako diváci, ale stáváme se jeho součástí, křehká baletka se nám pod náporem ze strany baletního mistra i matky mění přímo před očima.

Velice zajímavě je pojata samotná přeměna. Docela by mne zajímalo, co se tvůrci snaží říct způsobem ztvárnění proměny a všemi náznaky. Je to „jen“ fantasy prvek pro umocnění atmosféry, nebo metafora k něčemu? Právě tyto prvky totiž vytvářejí další rovinu filmu. V mnoha scénách až hororovou rovinu, Aronofsky hovoří dokonce o inspiraci vlkodlaky.

Téměř každý v životě touží po tom, aby byl v něčem dokonalý. Vždyť dosáhnout dokonalosti je důvod, proč bychom se měli o něco vůbec snažit. Co jiného je pak důvodem, že kráčíme po cestě? Proč jsme vůbec vznikli? Musíme někam směřovat, dotknout se hvězd a boha. Jak toho ale dosáhnout?

Nina se nedostává jen do konfliktu se svým uměním a technikou, ale také se svou sexualitou a matkou, která ji vidí jinak, než divák. Stává se samostatnou bytostí, snaží se koexistovat s okolím. Kdo je vlastně její sok? Jsou to ostatní, nebo ona sama?

Samotný děj filmu není jen inspirován, ale přímo vystavěn na základech původního Labutího jezera. Black Swan bych se nebál označit za moderní variaci tohoto nadčasového díla, přidává ale další roviny a různé způsoby interpretace detailů. Není jen sondou do duše Niny nebo baletky, ale sondou do duše nás všech. Způsob, jakým se snažíme dosáhnout vlastní dokonalosti, co jsme ochotni pro to obětovat, jak se díváme na svět a jak se svět dívá na nás.

Závěr je pak naprosto famózní. Všechny roviny se spojí v jeden celek, bouřlivý aplaus je naprosto zasloužený. Chtěl bych vychrlit tolik slov...


Oficiální web filmu
ČSFD
IMDb