Chtěl bych natáhnout ruku a upozornit ji na mou přítomnost, pohlédnout neznámému do tváře. Nacházím se blízko, ale ztrácím se v nekonečnu...nebo je tak daleko ten druhý? Nevím. Myšlenky se opět stáčí k významu probíhajících chvil. Retrospektivně se ohlížím na 365 dní uplynulých od minulého rozbřesku roku. Moná právě to je důvod, proč se postava nemůže odpoutat od okna a ukázat tvář. Má vůbec nějakou? Nebo ji proběhnuvší události nechaly bez vrásek radosti nebo smutku, bez smysluplných očí a odolných rtů? Stalo se v uplynulém roce něco hodno zmínění?
Možná bych si měl vysnit další siluetu, byla by vysoká a štíhlá, v záři světel by se neztrácela a tvář by mohla ukázat bez ostychu. Stejně bych na ni chtěl ale rychle zapomenout, ať ze mně později nemá špatný pocit.
Co vlastně oslavujeme? Konec úspěšného roku? Proč ho tedy slavit, nemělo by nám být konce skvělého roku líto? Nebo snad slavíme příchod toho započnuvšího? Proč to? Víme snad, že bude úspěšný a hodný oslav? Oslavujeme vůbec něco konkrétního, nebo jen hledáme důvod k oslavám čehokoliv?
Mým práním jak sobě, tak ostaním je ona postava, která nebude neznámou, nebude jen nehybně stát u okna, ale bude venku oslavovat něco hodného oslav. Nechť je její tvář plna radosti, která ale nebude falešná, ale zsloužená.
PS: Předsevzetí nemám rád, ale řekl jsem si, že průměrná návštěvnost tří načtení denně už stojí za vzhled trochu lepší, než ten současný....a zbytek raději zapomenu, ať nejsem zklamaný.
Žádné komentáře:
Okomentovat