Paranormal Activity je sice už trochu staršího data (v kinech měl zrovna premiéru pravděpodobně hlavně penězi vydobytý druhý díl), docela dlouho jsem mu ale odolával a po skončení jsem si řekl, že s všeobecnými hodnoceními ne úplně souhlasím.Odolával jsem především kvůli obrovskému hypeu. Nahypované filmy dělím do dvou kategorií: Ty, o nichž dění sleduji (téměř) od začátku a opravdu se na ně těším a pak jsou to ty, o nichž zaslechnu až po obrovském ohlasu. Jak už je asi jasné, druhou kategorii nemám rád a vyhýbám se jí (nojo, jsou tu i filmy, o kterých vím už dlouho a přesto o ně nemám zájem, to je ale pochopitelné, což?). Takhle to bylo u Paranormal Activity. Hodnocení není příliš vysoké, námět zní také dost ohraně, zájem tedy nebyl. Po více než rok opožděném shlédnutí jsem ale neočekávajíc valnou kvalitu (tedy zábavnost, kvalitu raději posuzovat nebudu) byl příjemně nepříjemně (nebo opačně?) překvapen.
Prvních 20 minut bylo, co se týče zábavy, úplně prázdných, uvedení do děje mohlo být kratší. Napětí se ale stupňuje a v závěru jsem docela rád, že jsem nezůstal u původního rozhodnutí sledovat film sám se sluchátky. Peliův debut sází na to, že divák se o podobné záležitosti alespoň párkrát sám zajímal a má vyslechnuty strašidelné historky od známých, z dokumentů, whatever... Já mezi takové diváky patřím a jak jsem se po téměř celou stopáž tvářil otrle, při následném pohybování se po domě jsem byl paranoidnější, než je u mně obvyklé. Jednotlivé prvky sice mé přístupové mínění příliš nepozvedávaly (viz. nepříliš sympatický pár, hloupé a nesmyslné dialogy, částečně přílišná repetitivnost), na celkový dopad na mou psychiku ale moc negativní vliv neměly. Líbily se mi onen celkový dopad dotvářející prvky, které jsem u mých ostatních zkušeností s haunted horory neviděl.
Pokusy o vypátrání jakéhokoliv řešení jsou zbytečné, zvýrazněná absolutní náhodnost oběti zevšeobecňující strach, nicneříkající závěr. Ještě lepší a intenzivnější efekt by to myslím mělo, kdyby nebyla známa jména protagonistů a režiséra (štábu), rozpočet, prostě by se vše tvářilo pravěji. Koncept “real-like movie” se objevil už před mnoha lety, Paranormal Activity z něj čerpá beton pro základy, pilíře držící střechu mají ale trochu jiné složení. S autentičností se tu jde až k mezím, tedy děj se odehrává v obyčejném domě a většina rovnou v ložnici. Celý zážitek tak byl mnohem intimnější a neklid se mnou vlezl až pod peřinu. Už mnohokrát osvědčený strach z neznáma má na svědomí minimálně druhou půlku neklidných pocitů.
Viděl jsem už nejeden působivější (strašidelnější) horor, Paranormal Activity ale patří k těm, které si budu pamatovat. Jinak u paranormálních jevů na plátně se setkáme zase za rok, až se podívám na “dvojku” :-) .
Žádné komentáře:
Okomentovat