Přemýšleli jste někdy nad tím, jak asi vypadá ta plechová šumící krabice vedle (pod) vašeho monitoru? Nemyslím tím součástky, ale co se děje na pozadí všech těch přeskupujících se pixelů na obrazovce? Já popravdě ne, ale film Tron mě přesvědčil o tom, že věc je to skutečně zajímavá. Od Tronu: Legacy jsem si sliboval to, na co film cílí především. Tím je (měl by být) velice nevšední vizuální zážitek. Všechny ukázky a trailery slibují výlet do extravagantního a originálního světa uvnitř počítače.
Legacy sice obrazově i dějově vychází z 28 let starého prvního dílu, funguje ale i jako svébytný film. Trochu jsem se bál, že bez znalosti originálu se nebudu příliš orientovat, tvůrci ale tak nějak počítali s nepřílišnou znalostí předchozích událostí, a tak je divákovi ve zkratce zesumarizují a pokračují ve vyprávění vlastně úplně nenásilně.
Sam Flynn, syn zakladatele počítačové společnosti Encom a geniálního vizionáře Kevina Flynna je nevědomky vtažen do kybernetického světa, když se snaží zjistit, proč se jednoho dne před dvaceti lety otec nevrátil domů z práce. Zjistí, že to nebylo tak úplně dobrovolně, protože Kevinův výtvor se obrátil proti němu. Zústal sám se svou “učednicí” Quorrou (Olivia Wilde) sužován programy. Vrátit vše do správných kolejí a dostat se ven do skutečného světa nebude vůbec jednoduché.
Děj je nenáročný a přímočarý, ale nezdál se mi zbytečně primitivní. V scénáristické orgie jsem nedoufal a vlastně ani žádné nechtěl. Od příběhu jsem očekával hlavně svižný a přirozený průběh, který mi nevnutí nutkání sledovat čas do konce. To se mu vcelku podařilo, přesto jsem se potýkal s pár hluchými místy. Po docela rychlém rozjezdu a nelítostném vhození do úžasného světa film v polovině trochu zpomalí (rozvíjí se příběh), ale v závěru opět bezmála exceluje v akci. Je vidět, že snímek je (určitě také kvůli neskromnému 
rozpočtu) určen pro co nejširší publikum, což je trochu škoda, protože potenciál pro opravdu zajímavou dějovou linii tu myslím je. Vztah otce a syna mohl být trochu více rozvedený, stejně tak konfrontace mezi světem skutečným a kybernetickým (a snad by se ani nutně nemuselo opisovat od bratří Wachovských) a minimálně pro mne by bylo velice zajímavé alespoň menší existencionalistické drama u Quorry. Na tu jsem se docela těšil (už nějakou dobu si skrytě myslím, že do její představitelky jsem se zamiloval, :D ), působí ale tak trochu jako poskok, než zázrak (dozvíte se ve filmu). Měl jsem trochu problémy se sympatizací s hlavní postavou, tedy Samem Flynnem (Garret Hedlund). Vystupoval trochu jako rozmazlený floutek a svým hereckým uměním mne příliš nepřesvědčil. Kdyby nakonec nedopadlo všechno dobře, vadilo by mi to míň, než by mělo. Jeff Bridges je charismatický jako vždy, co mi vadilo, bylo jeho digitálně omlazené já. Technologie asi přece jen ještě pořád musí urazit kus cesty k dokonalosti, mladý Kevin působil docela slizce a uměle.
rozpočtu) určen pro co nejširší publikum, což je trochu škoda, protože potenciál pro opravdu zajímavou dějovou linii tu myslím je. Vztah otce a syna mohl být trochu více rozvedený, stejně tak konfrontace mezi světem skutečným a kybernetickým (a snad by se ani nutně nemuselo opisovat od bratří Wachovských) a minimálně pro mne by bylo velice zajímavé alespoň menší existencionalistické drama u Quorry. Na tu jsem se docela těšil (už nějakou dobu si skrytě myslím, že do její představitelky jsem se zamiloval, :D ), působí ale tak trochu jako poskok, než zázrak (dozvíte se ve filmu). Měl jsem trochu problémy se sympatizací s hlavní postavou, tedy Samem Flynnem (Garret Hedlund). Vystupoval trochu jako rozmazlený floutek a svým hereckým uměním mne příliš nepřesvědčil. Kdyby nakonec nedopadlo všechno dobře, vadilo by mi to míň, než by mělo. Jeff Bridges je charismatický jako vždy, co mi vadilo, bylo jeho digitálně omlazené já. Technologie asi přece jen ještě pořád musí urazit kus cesty k dokonalosti, mladý Kevin působil docela slizce a uměle.Původní Tron měl u diváků úspěch především pro svou, tehdy naprosto nevídanou, vizuální nápaditost a byl malou technickou revolucí. Letošní pokračování se v tomto ohledu statečně snaží udržet krok a z většiny se mu to daří. Výprava je velkolepá a “kulisy”, vozítka i programy vypadají skvěle. Většina je sice (pochopitelně) napodobeninou prvního dílu, přidaná hodnota je ale výrazná. Třetí rozměr se ve filmovém světě stává standardem a já proti tomu nic nemám, pokud je proveden správně. U Trona jsem si ho po nedlouhé době skoro přestal všímat, ale určitě zvyšuje atraktivitu prostředí. Softwarové universum působí na jednu stranu efektně a poutavě, na stranu druhou velice odlidštěně vytvářejíc pro mě docela podivnou, snad i mírně depresivní atmosféru.
Soundtrack zde není jen součástí filmu, ale samostatnou, horečně očekávanou událostí. Vznikl totiž v hlavách (a později pod rukama) francouzských Daft Punk. Jejich doteď poslední příspěvek hudební scéně, “Human After All” pochází z roku 2005. Nástupce sice není plnohodnotným, ale značka Daft Punk tam je, spokojíme se tedy alespoň s tímhle.Francouzské duo poprvé ve své historii kombinuje houseové beaty s orchestrem. Výsledkem je skvěle padnoucí hudební podkres, který ale místy zní možná až příliš strojově a dohromady se zbytkem vytváří chvílemi nepříjemný dojem, že film by si více, než lidé, užily programy. Každopádně ale reproduktory se často dostávaly do vyšších hlasitostí a způsobovaly příjemné povibrovávání podlahy.
Text distributora divákovi slibuje high-tech dobrodružství, našlapanou akci, bojovnou Olivii a množství skvělých dopravních prostředků a udělátek. V podstatě nelže, dobrodružství to je hodné shlédnutí. Ze sálu jsem odcházel ne nadšený, ale z příjemně podivným pocitem litujíc, že víc nebude. Nejlepší film, co jsem letos viděl? Ne. Určitě ale film, který nezapadne do průměru.
Žádné komentáře:
Okomentovat