Mnozí z mých fanoušků, kteří pravidelně sledují můj playlist na last.fm si jistě všimlo, že se tam objevil Kanye West, který vedle Ulver, Blut aus Nord či Sunn O))) působí tak trochu jako zjev.Nepříliš věrohodně působí také moje mnohá prohlášení z nepříliš vzdálené minulosti, kdy jsem říkal, že hip-hop jakéhokoliv typu mi vůbec nevoní a neumím si představit dobrovolný poslech takové hudby. Vzápětí jsem se s chutí vrhnul na obě alba WWW, jen krátce se sklouznul na Dälek a nedávno se nechal zlákat prohlášeními o Kanye Westovi jako „intelektuálním“ raperovi, jehož hudba má přesah daleko za hranice samotného hip-hopu. Na YT jsem se zaujetím shlédnul klip k Power, následně stáhnul film Runaway obsahující mnoho materiálu z připravovaného alba. Samply z 21st Century Schizoid Man od King Crimson a Grammy oceněné Graduation mne přesvědčilo, že tenhle chlapík mimo nebude a o nové album bych měl alespoň zavadit. Tak jsem tedy zavadil…
Na začátek jako částečnou obranu mých předchozích výroků (viz. Hip-hop ne) můžu říct, že deska sice žánrově vychází z hip-hopových učebnic, Kanye ale poupravuje pravidla a nemálo z celkových 68 minut bych hiphopovými nenazval ani omylem.
Půlhodinový videoklip Runaway jsem nejen stáhnul, ale i viděl. Začíná stejným trackem, jako album, krátkým intrem s následným „refrénem“ (ten ke zbytku spíš ponuré skladby působí s nadneseným „Can we get much higher“ dost kontrastně) a vlastně úplně klasickým rapem. Pan West si to jede ve své nablýskané Tatře MTX českým lesíkem, když znenadání přiletí kometa a obraz se rázem promění ve směs žluté, oranžové a síry. Na asfaltu před autem najednou leží opeřená žena představující Fénixe. Musím uznat, že jednoho z nejhezčích Fénixů, co jsem viděl. Příběh pokračuje dalšími kousky z alba, Fénix se seznamuje s lidským světem a zlatým hřebem je večeře: Kolem velkého stolu v hangáru sedí niggaz v bílém obsluhováni bělochy, přisedne Kanye se svou opeřenou společnicí a po nemístné poznámce jednoho z přísedících pronese svůj zhudebněný manifest na současnost plnou předsudků (alespoň tak si Runaway interpretuji v daném kontextu, ikdyž to ne zrovna úplně koresponduje s textem). Klip je to plný momentů jako vystřižených z plakátu, které působí efektně i lacině zároveň. Je nápaditý (balet u titulní písně), originální (samotný příběh) a chvíli jsem nad jeho pointou i přemýšlel.
Jak už jsem zmínil, celá deska je prostoupená nástroji a samply, které by v hiphopové nahrávce očekával jen málokdo. Hned v druhé Gorgeous se objevují (škoda, že jen velmi střídmě použité, na druhou stranu sedící natolik, že nejednoho vůbec nenapadne, že by tam vlastně být neměly) elektrické kytary a smyčce.
Jsme u třetího kousku a rovnou největší (nejchytlavější, nejzapamatovatelnější, nejrytmičtější, King Crimson) pecka celého alba – POWER (tak jsem vlastně ke Kanyemu přišel - skrze parodii na, nemimochodem skvělý a často parodovaný, videoklip). Vytleskávaný rytmus a sbor, rap, siréna, kytary, beaty...21st Century Schizoid Man. To stačí k tomu, abych skladbu nemohl vypustit z hlavy a nevadilo by mi to. Samozřejmě musí být namícháno ve správném poměru. Při prvním poslechu trochu zdlouhavé, při mírném vytočení hlasitosti (a Sennheiserech, hehe) úžasné.
Alibisticky se o hip-hopu často říká, že jeho nejdůležitější složkou jsou texty (které stejně často za moc nestojí) a hudba jim je podružná a proto si může dovolit být stereotypní a zajímavá pouze jako podkres k rapu. Už jsem to sice naznačil, ale u Krásné Temné Fantazie podobné řeči nejsou potřeba. Hudební složka je tu minimálně stejně důležitá jako texty. Beaty skýtají jen podklad pro množství kytar, smyčcových a dechových nástrojů, klavíru, sborů a v neposlední řadě samplů. King Crimson, Aphex Twin a dokonce Black Sabbath jsou jména, které znám, ve výčtu na wikipedii se jich ale objevuje mnohem víc. Střídají se chvíle znějící pompézně, melancholicky, oldschoolově i klasicky hiphopově.
Texty jsou rovněž rozmanité, týkající se dekadence, eskapismu (únik do imaginárních světů), sexu, bohatství, romance a pochybnostech o sobě samém. Kanyemu nejsou cizí různé slovní hříčky, sebekritika a vulgarismy. V cenzurované verzi desky bychom moc vokálů (rapu) neuslyšeli.
Čím se MBDTF od jiných rapperských alb neliší, je velké množství hostů, zde naopak mnohé předčí. Na téhle desce slyšíme 43 lidí! (jiní rappeři a zpěváci, houslisté, kytaristé, atd. ) Nepřekvapuje mně přítomnost Kida Cudiho, Rihanny, Alicie Keys, Nicki Minaj a jiných, určitě bych ale v seznamu nečekal třeba jméno Eltona Johna. Skladby díky tomu všemu zní rozmanitěji a nejsou monotónní (což je při průměrné délce šesti minut a celkovém počtu třinácti úctyhodné)
Závěrečná „Who Will Survive In America“ je zakončena kratičkým potleskem. Zaslouží si jej Kanye?
Tenhle nepříliš vysoký chlapík má dost velké ego (alespoň se tak prezentuje), samotného mě překvapuje, že mi to nevadí...možná také proto, že on má k tomu tak trochu právo.
Nakolik nemusím souhlasit s absolutním uctíváním alba ze strany recenze na musicserveru, souhlasím s prohlášením desky za jednu z nejlepších hiphopových nahrávek vůbec. Kanye totiž nepůsobí jako zjev jen v mém playlistu, ale celkově v (nejen komerčním) hip-hopu a bezpochyby patří na vrchol potravního řetězce. Sám bych podobné prohlášení od sebe ještě nedávno vůbec nečekal, ale musím to říct: My Beautiful Dark Twisted Fantasy se mi zatraceně líbí, jdu si ho pustit znovu.
Žádné komentáře:
Okomentovat