"Nowhere is safe."
Skoro jako včera si pamatuji chvíli, kdy jsem se poprvé setkal s jednou z nejdůležitějších knih v mém životě. Byl večer dvacátého čtvrtého dne v prosinci. Harry Potter a Tajemná Komnata pro mě nebyl nejzajímavějším dárkem, přesto jediným, na který jsem dodnes nezapomněl. Nevěděl jsem tehdy, že čtu nejprve druhý díl, to jsem zjistil až ve škole, kde jsem nebyl zdaleka jediný, co dostal jednu z prvních knih v životě. Příběh mladého čaroděje - sirotka mně vlastně naučil číst dobrovolně, ne jen povinnou četbu. Uběhlo pár let, k Tajemné Komnatě přibyly další díly a bŕachové z Warneru usoudili, že je třeba natočit film. Tentokrát už zdaleka ne poprvé, ale vydal jsem se na něj do kina.
O devět let později už je knižní série dokončena a ta filmová dospěla ke svému epickému vyvrcholení. Do kin se konečně dostává jeden z největších trháků nejen letošního podzimu, ale posledních devíti let, minimálně co se týče fantasy.
Sice nemůžu říct, že filmy režírované Yatesem se mi líbily nejvíce, nejvíce mi ale sedí jeho styl. Po podivném, „teenagerovském“ Princi Dvojí Krve se mnohé změnilo k horšímu, na zamilovanou komedii tedy už není čas. Je třeba utíkat, Voldemort se totiž dostal k moci, infiltroval ministerstvo a snaží se zjistit, jak zabít svého největšího soka, s nímž se nikdy nestřetl v rovnocenném souboji, přesto byl mnohokrát (už 5x) poražen.Už od třetího dílu celá série směřovala ke stále temnější atmosféře a všechny plakáty, trailery a TV spoty napovídaly, že Relikvie Smrti budou jejím vyvrcholením. Thriller ani horor to samozřejmě není, pohádka pro celou rodinu ale také zdaleka ne. Mrtví se začnou objevovat už od cca desáté minuty. Nepočítal jsem je, vím jen, že se jich za dvě a půl hodiny nahromadí docela dost. Celý příběh se soustřeďuje na ústřední trojici a ukazuje ji jako stále mladé, ale už skoro dospělé kouzelníky, rozhodnuvší se na vlastní pěst zachránit (nejen) kouzelnický svět. Vzápětí zjistí, že to není nic, co očekávali. Místo aby sbírali a ničili jeden viteál za druhým, musejí se skrývat a utíkat, nikomu se totiž nedá věřit.
Nemůže být ale pořád jen zle, nechybí odlehčující momenty, vtipný Ron, ani trocha romantiky (ale vážně jen trocha).
Harry, Ron i Hermiona nedospěli jen fyzicky a duševně, troufám si říct, že herecky jsou na tom nejlépe ze všech dílů série.Oproti předchozím filmům se kamera usadila blíže u země, Potterovská verze „Cesty“ je spíše depresivním dramatem, než epickým fantasy s rozmáchlou výpravou. Podobné je to u soundtracku zpod prstů Alexandreho Desplata. Ten většinou místo epických kompozicí jen dokresluje melancholickou atmosféru. K samostatnému poslechu ho shledávám trochu nudným, s filmem ale funguje více, než dobře.
Díky dvojnásobné stopáži se z knihy škrtalo podstatně méně, než dosud, fanoušci knižní série budou jistě potěšeni.
Kina budou nacpaná k prasknutí už z principu, přesto pro mnoho diváků film pravděpodobně nebude tolik zajímavý, jako ty předchozí. Kouzla stále létají na všechny strany, akce je relativně dost, přesto jsme poněkud jinde, než bychom od podzimního blockbusteru očekávali.
První část je ve výhodě u publika smýšlejícího podobně jako já. Tedy největší´ náplesk se očekává až od druhé části. Je ji tedy těžké brát jako samostatný film a celkový názor bude na místě v červenci 2011. Každopádně se dle mého Part One vydařila. Nejsem si úplně jistý, co na něj řeknou nečtenáři knihy (aneb nekončící souboje kniha vs. film a jeho věrnost předloze a s tím spojené nedostatky), já jsem spokojený. Dostal jsem beznaděj, nejistotu, strach, přiměřenou porci akce a vtipu, to vše na kouzelném podnose. Teď už čekám jen to, že štáb se v posledním filmu čarodějnického fenoménu pořádně rozjede a já budu v létě odcházet z kina smutný kvůli konci cesty, ale šťastný ze způsobu zakončení.
PS: Z důvodu promítání ve čtvrt na deset večer jsem nemohl jinak, než se spokojit s českým dabingem. Obával jsem se docela dost, nebylo to ale tak hrozné a zážitek nebyl o moc horší (to si pořádně uvědomím, až budu mít možnost slyšet originální znění, heh)…každopádně mi české hlasy vadily podstatně méně, než někteří diváci asi nedostatečně uvědomělí o chování v kině, neuměli totiž držet hubu a hloupé poznámky si nechat k závěrečným titulkům.
Já byl sice na anglickém, ale lidi tam by taky zasloužili nafackovat.
OdpovědětVymazat