Původně jsem na letošní Colours of Ostrava neplánoval jít vůbec. Pak se objevilo pro mne velice zajímavé jméno, které mě přimělo zvažovat jednodenní vstup. Nakonec jsem se (také z důvodu absolutního vyprodání) zúčastnil celého festivalu.
Colours of Ostrava 2010 pro mne byla premiérová akce podobného typu. Velice jsem se těšil a proto jsem se nenechal zastrašit velkým horkem a 15.7. se rázným krokem vydal vstříc...odvozu :D .
Velice krátce jsem se seznámil s třemi dalšími lidmi z naší pětičlenné expedice a hned první den jsme se (nakonec úspěšně) potýkali s problémem neuzavíratelného kufru v autě. Měl jsem strach z příšerných front u vstupu, ale byl jsem příjemně překvapen. Lidí zde sice bylo opravdu hodně (celý festival byl přece vyprodaný), ale na pásku jsem čekal jenom chvíli.
Po opáskování a prozkoumání pro mě trochu divného systému vchodů jsme se dostavili k hlavní (Česká spořitelna) stage, kde už hrála první kapela – The Gypsy Kings and Queens. Na stránkách festivalu jsou popisováni jako nejlepší romští hudebníci světa předvádějící skvělou a energickou show. Neříkám, že to není pravda, ale podobné věci mně nebaví, a tak jsem se zanedlouho přesunul k novinkové New York City stage, kde zrovna začínalo vystoupení José Jamese. Z ukázek zněla jeho tvorba docela zajímavě, na živo mi ale vystoupení přišlo příliš monotónní, na čem měl dle mého soudu svou vinu i jakýsi neutrální zvuk. Jako zpestření se v polovině vystoupení k Josému přidala hostující zpěvačka, ale celkově bych koncert hodnotil spíše jako mírné zklamání. Chtěl jsem se podívat ještě na Open Hands, jejichž studiová tvorba zní skvěle (líbí se mi jejich pojetí docela klasicky znějícího „pohodového“ jazzu), ale musel jsem dát přednost mému prázdnému žaludku, a tak jsme se i se zbytkem skupiny uchýlili do nedalekého McDonald’s. Po návratu do areálu jsem se s dalšími dvěma členy expedice Colours šel podívat na Dánsko-Švýcarské Valravn. Ti se pro mě stali jedním z největších překvapení festivalu. Jejich hudba v sobě mísí prvky ambientu, alaktronické hudby a severského folku. V rukou muzikantů se postupně střídaly stále podivnější nástroje (omlouvám se za velice obecnou informaci, ale žádný z nich nejsem schopen pojmenovat), za mikrofonem se v rytmu hudby vlnila krásná zpěvačka, ke které se asi v polovině setu přidala ještě druhá, neméně atraktivní a to jak vzhledem, tak hlasem. Po celou dobu jejich hodinu a čtvrt dlouhého koncertu si publikum užívalo skvělou, mystickou atmosféru prolínanou tanečními rytmy. Po tomto hypnotickém zážitku jsme se odebrali do auta a domů.
Původně jsem měl v plánu sepsat celý „report“ do jednoho článku, ale dnes už to nestihnu, a tak se alespoň pokusím navnadit prvním dnem z mého pohledu. Následující dny budou v ideálním případě následovat zítra nebo pozítří. (Malé upozornění na sebe sama: asi jste si všimli, že příliš koncertů jsem v prvním dnu nenavštívil...sám nevím proč, ale v dalších dnech to není o moc lepší.)
Žádné komentáře:
Okomentovat