Hudba v roce 2013

Pokusil jsem se (primárně pro svůj vlastní přehled) dát dohromady několik alb, které mi byly za poslední rok nejvíce po chuti. Nakonec nejsem schopný říct, které z uvedených deseti mám nejraději, už jen z prostého důvodu, že v podstatě žádná dvě ve mně nevyvolávají stejnou, či jen podobnou, reakci. Seznam je delší, jen k následujícím položkám jsem prostě nevybral ukázky a pořadí je ještě vágnější, než u první desítky - přesněji řečeno, pořadí obalů alb je spíše náhodné. (název interpreta a alba se objeví po najetí myší na obrázek)

Analýza filmu Čaroděj ze země Oz (1939) v rámci tématu "Hollywood jako továrna na zábavu"

Následující pédéefko je mírně upravenou verzí (obohacenou o pár čtení-snad-zpříjemňujících obrázků) textu, který jsem sepsal jako podmínku úspěšného ukončení jednoho semináře na "filmových studiích". Přece jen by byla škoda aby se ztratil, obzvlášť pokud jeho ambice nejsou příliš mizivé.
(A pokud nebudu nadmíru zaneprázdněn, v následujících pár dnech se tu objeví pár dalších textů tohoto typu - resp. ocením, pokud se mnou, čtenáři, budeš sdílet tvůj názor na tento typ postů - nezdá se totiž, že bych jiného teď byl schopen)

Download: http://www.mediafire.com/view/?7d9afbtza78pf99

Prometheus - analýza/interpretace/věc

K následujícímu řešení se uchyluji jednak protože se mi nechtělo znovu přeformátovávat tak dlouhý text, když jsem ho už napsal ve Wordu, druhak proto, že po předlouhé nečinnosti jsem si uvědomil, jak mizerně to "tady kolem" vypadá a prosté bílé pozadí bude ke čtení jistě mnohem příznivější. Každopádně - po otevření odkazu seznáte, že se pod ním skrývá možnost stáhnout .pdf soubor, který je výsledkem více než měsíční myšlenkové ne(činnosti), alespoň tedy té části, která měla něco společného s filmem Prometheus.

Prometheus - The search for our beginning could lead to our end

PS: nedoporučuji číst před shlédnutím filmu

Slyšeno z/v 2011 aneb Óda na hudbu

Loni jsem měl ambiciózní plán napsat odstavec zhodnocující důvod mého zalíbení u každého z vybraných deseti alb, z celkového počtu cca třiceti z daného roku slyšených. Letos jsem se na to raději rozhodnul vykašlat, evidentně jen proto, abych se nakonec přecejen nechal přesvědčit a usoudil, že možná existuje někdo, kdo by rád věděl, která alba s rokem vydání 2011 považuji za velice, velice poslouchatelná.

[REC] - analýza filmu

(Článek obsahuje spoilery)
Tak, jako velká část skvělých nápadů, i film [Rec] byl spíše dílem náhody, než čehokoliv jiného. Je dítkem konverzace mezi dvěma španělskými režiséry, Jaume Balaguerem a Paco Plazou, kteří se jím primárně snaží obecenstvo co nejůčinněji vyděsit a částečně tak navrátit horor k jeho ryzí podobě. Oba přicházejí zpoza stejného pahorku a [Rec] u nich stanoví určitý průlom v tvorbě, když se díky němu dostali k jádru toho, co zkoumali prakticky celou svoji dosavadní kariéru. Hlavní slovo při jeho vzniku měl Balagueró, který už svými předchozími snímky zaznamenal úspěch na několika festivalech. Film je v záplavě mainstreamových béček unikátní jak formou, tak obsahem, a setkal se s pozitivním ohlasem u diváků i kritiky a z evropských festivalů si odnesl až šestnáct ocenění, mezi nimi Cenu publika na filmovém festivalu Gérdamer a cenu za nejlepší režii na katalánském mezinárodním filmovém festivalu Sitges.

Tim Hecker - byl jsem/jsem/budu?

Zítra...včera...

Za hodinu...před hodinou...

Za pět minut...před pěti minutami...

Teď.

Necelou hodinu dlouhé vystoupení Kanaďana Tima Heckera v Olomouckém Metropolu bylo prvním, na kterém jsem měl možnost zažít ambient živě. Ještě stále se považuji za nezkušeného návštěvníka koncertů všech druhů, a každý je pro mne tedy nepomíjivým zážitkem, tento se však jistě zařadí k těm velmi těžko zapomenutelným.

Drive

O Drive se mluví zejména jako o filmu režiséra. Právě za jeho prací se, zdá se, práce prakticky většiny štábu ztrácí, ne proto, že by byla nevýrazná, ale jen dokonale zapadá do vize Nicholase Windinga Refna, který je jedním z těch šťastných (umících?), jejichž styl a přístup k filmovému materiálu se stal natolik specifickým, že se jen těžko dá hovořit o nějakém obecném žánru či filmové škatulce, protože se na ně příliš neohlíží a sleduje hlavně svoji vizi, kterou vyplňuje a konfrontuje s divákem.V případě Drive se určující stala základní myšlenka, která dala vzniknout pramenu, který se později rozvětvil a vydal se vlastní cestou, nakonec se však vrátil k oné původní myšlence a režisérova vize se vyplnila.

Colours of Ostrava 2011

Minulý ročník byl nejen mojí první návštěvou toho ostravského, ale hudebních festivalů obecně. Jubilejní ročník byl pak návštěvou druhou, v obou případech. Lepší bylo počasí, výčet kapel, pocity z koncertů a více se těším, až budu moct za rok opět s náramkem vpochodovat do areálu hladový po hudbě (za předpokladu, že „vše dopadne dobře“).

Evoluce...?

Jak si každý, kdo zde není poprvé jistě všimnul, vzhled mého blogu se rapidně změnil. Bylo to moje jediné předsevzetí do Nového roku a jsem na sebe pyšný, že jsem jej splnil. Budu rád, pokud alespoň zahlasujete v liště vpravo (pokud tam místo log mých nejposlouchanějších skupin vidíte modrý čtvereček s otazníkem, nemůžu za to já, ale provozovatel dané služby, zanedlouho by se to mělo spravit) ještě raději, napíšete-li komentář, co na nový vzhled říkáte, co bych podle vás případně ještě mohl upravit, nebo přidat. Vrátíte se díky němu raději? Je nový název (So I'm not entirely lost after all…)zajímavější, výstižnější, lepší, nebo horší než "Světla a stíny mého života"? Tolik k mému zatím nejkratšímu postu :-)

Knižní filmy?

Kniha může být zfilmována dvěma způsoby. Buď se štáb snaží držet předlohy co nejvěrněji, nebo se řídí pouze hlavní linkou a detaily vypráví z jiného úhlu pohledu. Všechny filmové adaptace lze umístit na ose s takovými extrémy. Vzniká pak otázka: Kde je perfektní místo pro umístění filmu?

...

Pamatujete náhodou na můj první zdejší post v němž jsem říkal, že také si občas potřebuji "vylít srdce"?…tak jsem k tomu po roce poprvé dospěl.

V posledních dnech totiž prožívám malou krizi. Všechno je vpodstatě v pořádku, nic příliš dobrého ani špatného se neděje. Právě proto sedím ve čtvrt na dvanáct sám potmě v pokoji, do uší mi burácí Sunn O))) na nejvyšší hlasitost (už mi z toho pěkně brní hlava a mám pocit, že z kombinace tmy, jasného displeje a hluku se mi začíná motat hlava) a jsem naštvaný na celý svět, ikdy k tomu nemám vůbec žádný důvod. Už rok se snažím někoho svými "recenzemi" zaujmout, jako důkaz úspěchu tu mám celé 3 komentáře, z toho 3 rutinní. Pochopitelně s tím zatím nemám vůbec žádné zkušenosti, pravděpodobně chci nic za málo, ale to sem opravdu někdo zavítá jen proto, že jsem mu pod nos vrazil odkaz? Rád bych to věděl, za cca měsíc bych se totiž měl hlásit na školu, kterou bych tím pádem sledoval úplně zbytečně. Ostatně mi to zbytečné přijde každopádně, to už je druhá věc…nemluvě o tom, že se pořád nemůžu dokopat k blbému prohledání jiných oborů, které mají větší potenciál pro úspěch. Možná si to sám nemyslím, přesto sám doufám v další zázrak, který za mě všechno vyřeší. Napadá mně: proč to vlastně píšu? Bude z toho kdokoliv (mně nevyjímaje) něco mít? Ne…už za pár minut si budu říkat, že jsem napsal totální blbost a třeba nejsem tak hrozný…no co už.

(Jo, mimochodem...místo toho se měl s velkou slávou objevit můj top alb 2010, který jsem se snažil sesmolit snad měsíc, stejně z něj ale nemám vůbec dobrý pocit, protože nemám co říct ani k nahrávce, která se mi líbila nejvíc...ke složení zbraní mě nakonec přiměla naprostá těžkopádnost bloggeru, tedy neschopnost bez základní znalosti HTML vložit více, než jeden obrázek)

EDIT: Omlouvám se křivdění bloggeru prohlášením o jeho těžkopádnosti. Důvod? -> konečně mě napadlo aktualizovat.

2011...

V mém novoročním snu nahlížím do tmavé místnosti. Hodiny ukazují chvíli po půlnoci, kalendář hlásá 1. leden. U okna s vytáhnutými žaluziemi stojí postava. Stojí úplně bez hnutí a vyhlíží ohňostroje malující na nočním nebi barevné obrazce. V pokoji je trochu chladno, postava se ale ani trochu netřese, jako by nižší teplotu vůbec nevnímala. Z dálky doléhají tlumené výbuchy petard značící, že lidé oslavují konec předchozího roku a začátek roku, který zrovna přišel. Čí je ta silueta mezi všemi světly téměř se ztrácející? Proč stojí nehybně u okna a neraduje se s ostaními? A proč je sama?

Paranormal Activity

Paranormal Activity je sice už trochu staršího data (v kinech měl zrovna premiéru pravděpodobně hlavně penězi vydobytý druhý díl), docela dlouho jsem mu ale odolával a po skončení jsem si řekl, že s všeobecnými hodnoceními ne úplně souhlasím.Odolával jsem především kvůli obrovskému hypeu. Nahypované filmy dělím do dvou kategorií: Ty, o nichž dění sleduji (téměř) od začátku a opravdu se na ně těším a pak jsou to ty, o nichž zaslechnu až po obrovském ohlasu. Jak už je asi jasné, druhou kategorii nemám rád a vyhýbám se jí (nojo, jsou tu i filmy, o kterých vím už dlouho a přesto o ně nemám zájem, to je ale pochopitelné, což?). Takhle to bylo u Paranormal Activity. Hodnocení není příliš vysoké, námět zní také dost ohraně, zájem tedy nebyl. Po více než rok opožděném shlédnutí jsem ale neočekávajíc valnou kvalitu (tedy zábavnost, kvalitu raději posuzovat nebudu) byl příjemně nepříjemně (nebo opačně?) překvapen.

Colours of Ostrava, den čtvrtý

Závěrečný den letošních Colours of Ostrava pro nás začal v New Yorku. Při předchozích návštěvách jsem na zběžný popis novinkové stage trochu pozapomněl, pokusím se to napravit. U New York City stage už název napovídá, že tahle je trochu jiná. Prvním rozdílem je její zastřešenost, druhým spíše než ke klasickému koncertnímu pódiu podobnost k New Yorkským hudebním klubům/barům. V neděli jsme zde započali den pokusem o účast na koncertě Brooklyn Funk Essentials z...Brooklynu.

Colours of Ostrava, den třetí

Říká se, že třetí den bývá kritický. Na letošních Colours jsem se na vlastní kůži přesvědčil, že na tomhle tvrzení asi opravdu něco bude.

Colours of Ostrava, den druhý

Tak přesně (ehm...skoro) pole mých předpovědí jsem opět zde a spolu se mnou další část mého malého reportu z mých premiérových Colours.

Colours of Ostrava, den první

Původně jsem na letošní Colours of Ostrava neplánoval jít vůbec. Pak se objevilo pro mne velice zajímavé jméno, které mě přimělo zvažovat jednodenní vstup. Nakonec jsem se (také z důvodu absolutního vyprodání) zúčastnil celého festivalu.

Colours of Ostrava 2010 pro mne byla premiérová akce podobného typu. Velice jsem se těšil a proto jsem se nenechal zastrašit velkým horkem a 15.7. se rázným krokem vydal vstříc...odvozu :D .

Óda na ULVER

Relativně dlouhou dobu trvalo než se u mě Ulver dostali tam, kde jsou. Některé skupiny se mi silně zalíbí okamžitě, pár dnů bych je nejraději poslouchal pořád dokola. Časem ale nadšení začne opadat, a pokud na interpreta nezapomenu úplně, upadne do šedi, kterou si občas rád pustím.

Zdravím...

Mnoho času už uplynulo od momentu, kdy jsem poprvé pomyslel na založení mého vlastního blogu, kde bych se světem sdílel své názory. Vím a zároveň nevím proč. Návštěva každé další stránky mne pobídla k tomu, abych i já do víru internetu přispěl pár stránkami z právě se píšící knihy mého života. Sužovalo mne ale mnoho otázek. Co když nebudu mít co říct? Jak se mám správně vyjádřit abych skrze slova sdělil ostatním to, co si opravdu myslím a nepletl jen ostatní i sám sebe? Co když si na napsání příspěvku vůbec nedokážu najít čas a chuť a můj blog bude jen zít prázdnotou? Možná nebudu mít ostatní čím zaujmout a nenajde se nikdo, koho by můj názor či život zajímal?

Nyní jsem se rozhodl skončit s hloupými otázkami a prostě to zkusit. Nakonec-je to jen další bezvýznamná maličkost, jejíž neúspěch můj život těžko jakkoliv negativně ovlivní.

Málokdy se pro napsání něčeho nerozhodnu impulsivně a "psací náladu“ moc často nemívám. Druhým zpomalujícím faktorem je lenost najít si trochu času. Proto se články nejspíš nebudou objevovat pravidelně. Když už něco napíšu, tématem se většinou stane hudba, která je ve volném čase mou největší vášní. Vždy se rád podělím o názor na mého oblíbeného interpreta, nebo nové album, které mne zaujalo. Pravidelně sleduji filmy a některé mě pohltí natolik, že se rozhodnu napsat o nich něco víc, než jen "Líbil se mi/nelíbil se mi." Čas od času si rád přečtu knihu či povídku, teoreticky tedy můžete očekávat i nějakou krátkou knižní "recenzi". Jako každý člověk prožívám kladné i negativní emoce a ikdyž se považuji spíše za introverta, přesto se také já musím někdy podělit s ostatními o to, jak se cítím a co si myslím o mém životě.

Jak vidíte, moje psací ambice jsou poměrně velké, možná zde narazíte i na fotoromán (vtip). Čekejte tedy všechno, a zároveň nic.

To je vše co mně momentálně napadá, zbývá tedy už jen přivítat všechny návštěvníky, popřát jim příjemně strávený čas na mém blogu a doufat, že jsem vás něčím zaujal a někdy se sem opět vrátíte, sdělíte svůj názor, etc...budu rád :-)