Drive

O Drive se mluví zejména jako o filmu režiséra. Právě za jeho prací se, zdá se, práce prakticky většiny štábu ztrácí, ne proto, že by byla nevýrazná, ale jen dokonale zapadá do vize Nicholase Windinga Refna, který je jedním z těch šťastných (umících?), jejichž styl a přístup k filmovému materiálu se stal natolik specifickým, že se jen těžko dá hovořit o nějakém obecném žánru či filmové škatulce, protože se na ně příliš neohlíží a sleduje hlavně svoji vizi, kterou vyplňuje a konfrontuje s divákem.V případě Drive se určující stala základní myšlenka, která dala vzniknout pramenu, který se později rozvětvil a vydal se vlastní cestou, nakonec se však vrátil k oné původní myšlence a režisérova vize se vyplnila.

Buried

(Post trochu staršího data, co se mi pořád jen vrtěl na harddisku. Když teď není nic jiného, tak alespoň tohle. Tímto se zříkám odpovědnosti za chyby a případnou nevalnou kvalitu následujícího textu. ... :D )

Na své pouti filmovou civilizací i pouští jsem se už párkrát setkal se snímky neoplývajícími velkolepou výpravou, naopak jejich hlavní devízou bylo snažení vměstnat děj na malé pole a zdůraznit tak ostatní aspekty. Viděl jsem Muže ze Země, který se odehrává v jedné místnosti, viděl jsem Telefonní budku, která se z většiny odehrává ve skleněné krabici. Tvůrci Buried zahánějí diváka do kouta a dochází k maximálnímu extrému. Pohřbený v žádném případě není podívanou pro klaustrofobiky.

Harry Potter a Relikvie smrti - část 2

Čím více se premiéra posledního dílu Potterovské ságy blížila, tím benevolentněji jsem se k tomu stavěl. V posledních okamžicích jsem dospěl až k tomu, že jsem si vůbec nebyl jistý, jestli „to“ vlastně chci vidět. Nakonec jsem vykročil a viděl. Nelituju...úplně.

Blackfield - Welcome to My DNA

První reakcí, se kterou jsem se setkal po prvním poslechu Welcome to My DNA bylo, že to je "příjemné na poslech". Na oko jsem se divil, že "jen příjemné" není nic moc. Na druhou stranu - nebyli Blackfield vždy hlavně o tom?

Game of Thrones

Slyšeli jste už o seriálu Game of Thrones? Posledních pár měsíců se pravidelně objevoval na HBO, před pár dny desátým dílem skončila první řada, která je adaptací stejnojmenné knihy ze série Píseň ledu a ohně spisovatele George R. R. Martina (nečetl jsem a nemám to v plánu).

Určitě jste o tom slyšeli, minimálně pokud se alespoň trochu zajímáte o seriály. Mluví se o něm totiž docela hodně a v samých superlativech. Nechcete se dívat? Odradilo vás všeobecné nadšení a hype? Nechce se vám stahovat?

V tom případě vás...tak úplně nepotěším. Game of Thrones je seriál, který stojí za podívání. Alespoň se vám však pokusím dát několik záminek k tomu, abyste jej minuli, nebo i v případě nevidění mohli oponovat nadšeným reakcím. Jsem totiž jeden z těch, kteří mají tendenci na vychvalovaných věcech hledat chyby a částečně si tak vysvětlit, proč mě to nepohltilo tak, jako téměř všechny ostatní.

Světová invaze

Ne až tak epické.

Ne až tak akční.

Ne až tak zajímavé.

Ne až tak špatné

Radiohead - The King of Limbs

Už podivný název a v celé diskografii naprosto unikátní cover artwork napovídal, že skupina je v dobré formě a chystají se předvést něco opravdu hodného poslechu. Já jim na to okamžitě skočil a...méně zklamaný z výsledku bych už být nemohl.

Black Swan

Bezprostředně po:

Chtěl bych vychrlit tolik slov, že při pokusu o to by mi pravděpodobně (za předpokladu, že by nevypověděly službu prsty) selhal mozek vytvářející nesrozumitelné kupy písmen a shluky vět.

Úžasné

Dechberoucí

Intenzivní

Drásavé

Bezprostřední

Tohle chci cítit po skončení filmu.

Insurgentes

Album:

S mírnou nadsázkou by se dalo říct, že k sólovému albu mého nejoblíbenějšího hudebníka jsem se dostal náhodou. K poslechu bych se dříve nebo později dostal každopádně, nemůžu ale přestat myslet na to,  kde bych byl, kdybych na Insurgentes nenarazil. Živě si pamatuji, kdy jsem ještě za dob pravidelného navštěvování myspace jako předchůdce facebooku popré slyšel Harmony Korine. Nikdy předtím jsem ji samozřejmě zaslechnout nemohl, přesto jsem měl pocit, že skladbu někde v mozku mám už dlouho a že ji mám strašně rád. Přesně tohle jsem chtěl slyšet.

Paranormal Activity

Paranormal Activity je sice už trochu staršího data (v kinech měl zrovna premiéru pravděpodobně hlavně penězi vydobytý druhý díl), docela dlouho jsem mu ale odolával a po skončení jsem si řekl, že s všeobecnými hodnoceními ne úplně souhlasím.Odolával jsem především kvůli obrovskému hypeu. Nahypované filmy dělím do dvou kategorií: Ty, o nichž dění sleduji (téměř) od začátku a opravdu se na ně těším a pak jsou to ty, o nichž zaslechnu až po obrovském ohlasu. Jak už je asi jasné, druhou kategorii nemám rád a vyhýbám se jí (nojo, jsou tu i filmy, o kterých vím už dlouho a přesto o ně nemám zájem, to je ale pochopitelné, což?). Takhle to bylo u Paranormal Activity. Hodnocení není příliš vysoké, námět zní také dost ohraně, zájem tedy nebyl. Po více než rok opožděném shlédnutí jsem ale neočekávajíc valnou kvalitu (tedy zábavnost, kvalitu raději posuzovat nebudu) byl příjemně nepříjemně (nebo opačně?) překvapen.

TRON: Legacy

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak asi vypadá ta plechová šumící krabice vedle (pod) vašeho monitoru? Nemyslím tím součástky, ale co se děje na pozadí všech těch přeskupujících se pixelů na obrazovce? Já popravdě ne, ale film Tron mě přesvědčil o tom, že věc je to skutečně zajímavá. Od Tronu: Legacy jsem si sliboval to, na co film cílí především. Tím je (měl by být) velice nevšední vizuální zážitek. Všechny ukázky a trailery slibují výlet do extravagantního a originálního světa uvnitř počítače.

Kanye West - My Beautiful Dark Twisted Fantasy

Mnozí z mých fanoušků, kteří pravidelně sledují můj playlist na last.fm si jistě všimlo, že se tam objevil Kanye West, který vedle Ulver, Blut aus Nord či Sunn O))) působí tak trochu jako zjev.Nepříliš věrohodně působí také moje mnohá prohlášení z nepříliš vzdálené minulosti, kdy jsem říkal, že hip-hop jakéhokoliv typu mi vůbec nevoní a neumím si představit dobrovolný poslech takové hudby. Vzápětí jsem se s chutí vrhnul na obě alba WWW, jen krátce se sklouznul na Dälek a nedávno se nechal zlákat prohlášeními o Kanye Westovi jako „intelektuálním“ raperovi, jehož hudba má přesah daleko za hranice samotného hip-hopu. Na YT jsem se zaujetím shlédnul klip k Power, následně stáhnul film Runaway obsahující mnoho materiálu z připravovaného alba. Samply z 21st Century Schizoid Man od King Crimson a Grammy oceněné Graduation mne přesvědčilo, že tenhle chlapík mimo nebude a o nové album bych měl alespoň zavadit. Tak jsem tedy zavadil…

Harry Potter a Relikvie Smrti - Část 1

"Nowhere is safe."

Skoro jako včera si pamatuji chvíli, kdy jsem se poprvé setkal s jednou z nejdůležitějších knih v mém životě. Byl večer dvacátého čtvrtého dne v prosinci. Harry Potter a Tajemná Komnata pro mě nebyl nejzajímavějším dárkem, přesto jediným, na který jsem dodnes nezapomněl. Nevěděl jsem tehdy, že čtu nejprve druhý díl, to jsem zjistil až ve škole, kde jsem nebyl zdaleka jediný, co dostal jednu z prvních knih v životě. Příběh mladého čaroděje - sirotka mně vlastně naučil číst dobrovolně, ne jen povinnou četbu. Uběhlo pár let, k Tajemné Komnatě přibyly další díly a bŕachové z Warneru usoudili, že je třeba natočit film. Tentokrát už zdaleka ne poprvé, ale vydal jsem se na něj do kina.

Cephalic Carnage - Misled by Certainity

Cephalic Carnage se v současné době dají považovat za několikaletou stálici žánru a něco jiného, než sofistikovaný a zároveň pořádně brutální nářez (neboli trve náplesk), je od nich těžké očekávat. Nejinak je tomu u Misled by Certainity, které vyšlo sice před více než měsícem a půl, to já ale budu ignorovat, protože já ho prostě zhodnotím až teď.

Resident Evil: Afterlife

O tom, že se Resident Evil: Afterlife chystá do kina, jsem věděl už relativně dlouho. Přesto jsem datum premiéry nějak pozapomněl a vydal se na něj zatím nejimpulzivněji, jak jsem se kdy do kina vydal. Čtvrtý díl slavné „zombíkárny“ byl tentokrát uveden ve 3D (a to rovnou v tom „Avatarovském“, což je jedině dobře) a proto jsem se rozhodl užít si tenhle „skvost“ naplno s těžkopádnými brýlemi na nose.

Linkin Park - A Thousand Suns

Tož jsem se po dlouhé době rozhodnul opět si pustit staré dobré Linkin Park. Svého času jsem Hybrid Theory-Reanimation-Meteoru uctíval, pak dlouho nebylo nic, s Minutes to Midnight přišla pořádná změna. Linkin Park přestali být Linkin Park a stali se z nich Linkin Park. Ukázali, že umí přijít také s něčím jiným, než co od nich všichni čekají. A vyšlo jim to, alespoň co jsem si všiml. Já nemůžu říct, že by se mi MtM nelíbilo, ani vyloženě líbilo. Pár dobrých kousků jsem objevil a semtam si je rád pustím i teď. No myslím, že je čas konečně napsat, o co se tu pokouším. Mělo to být něco jako úvod krátce informující o mém vztahu k téhle skupině. A proč že jsem si je to vlastně pustil? No ano, rozhodl jsem se vyzkoušet nové album, A Thousand Suns.

Arcade Fire - The Suburbs

(Důkladnější poslech a následné sepsání „recenze“ mnou tolik očekávané novinky jsem stále odkládal, přiznám se, že to bylo hlavně z důvodu nepřílišného návalu „kreativity“ a tedy nedostatku slov. The Suburbs má už více než týden po vydání a ti, kteří jej očekávali, už mají určitě svůj vlastní názor. Pokud náhodou ne, můžou si přečíst tunu recenzí všude kolem. Jelikož přicházím pozdě, rozhodl jsem se pokusit se vzít to z trochu jiné strany. Možná to bude za něco stát, možná to nebude stát vůbec za nic...)

Inception

"Your mind is the scene of the crime"

V dnešním mainstreamu filmového světa není jednoduché narazit na originální a opravdu kvalitní film. Ve světě plném mnohokrát omletých témat, kde počet remaků, prequelů, sequelů a kdovíčeho se vyrovnává (ne-li převažuje) originálním filmům, jsou režiséři, kteří jsou stále schopni přijít s něčím neotřelým, klenoty. Mezi takové patří i Christopher Nolan, o jehož nejnovějším filmu Inception si nyní krátce sám se sebou popovídám.

Avatar

Největší film posledních let, nástupce Titanicu, nový filmový kult, nejlepší blockbuster všech dob. Jistě je okamžitě všem jasné o čem mluvím.

Na Avatar čekali (nejen) Jamesovi fanoušci dlouhých dvanáct let...stálo to za to a zapíše se toto dílo do filmové historie nebo zanedlouho po něm neštěkne ani pes?

Ulcerate - Everything is Fire

Dlouho jsem si myslel, že po docela nevýrazném „přičichnutí“ se k death metalu už nevrátím, protože mi nějak nemá co říct. Ulcerate změnili můj pohled na věc a dali mi naději, že i v tomto žánru můžu najít album, které mi má co říct i po víc než pár posleších. Letošní Everything is Fire vychází dva roky po debutu "Of Fracture and Failure". Už ten se mohl směle postavit nejlepším interpretům žánru. Nové album ale zachází ještě mnohem dál a ukazuje nám, že dosavadní hranice přeskočí stejně jednoduše, jako kapela přeskakuje z jednoho pokrouceného riffu do druhého.