Analýza filmu Čaroděj ze země Oz (1939) v rámci tématu "Hollywood jako továrna na zábavu"

Následující pédéefko je mírně upravenou verzí (obohacenou o pár čtení-snad-zpříjemňujících obrázků) textu, který jsem sepsal jako podmínku úspěšného ukončení jednoho semináře na "filmových studiích". Přece jen by byla škoda aby se ztratil, obzvlášť pokud jeho ambice nejsou příliš mizivé.
(A pokud nebudu nadmíru zaneprázdněn, v následujících pár dnech se tu objeví pár dalších textů tohoto typu - resp. ocením, pokud se mnou, čtenáři, budeš sdílet tvůj názor na tento typ postů - nezdá se totiž, že bych jiného teď byl schopen)

Download: http://www.mediafire.com/view/?7d9afbtza78pf99

Prometheus - analýza/interpretace/věc

K následujícímu řešení se uchyluji jednak protože se mi nechtělo znovu přeformátovávat tak dlouhý text, když jsem ho už napsal ve Wordu, druhak proto, že po předlouhé nečinnosti jsem si uvědomil, jak mizerně to "tady kolem" vypadá a prosté bílé pozadí bude ke čtení jistě mnohem příznivější. Každopádně - po otevření odkazu seznáte, že se pod ním skrývá možnost stáhnout .pdf soubor, který je výsledkem více než měsíční myšlenkové ne(činnosti), alespoň tedy té části, která měla něco společného s filmem Prometheus.

Prometheus - The search for our beginning could lead to our end

PS: nedoporučuji číst před shlédnutím filmu

[REC] - analýza filmu

(Článek obsahuje spoilery)
Tak, jako velká část skvělých nápadů, i film [Rec] byl spíše dílem náhody, než čehokoliv jiného. Je dítkem konverzace mezi dvěma španělskými režiséry, Jaume Balaguerem a Paco Plazou, kteří se jím primárně snaží obecenstvo co nejůčinněji vyděsit a částečně tak navrátit horor k jeho ryzí podobě. Oba přicházejí zpoza stejného pahorku a [Rec] u nich stanoví určitý průlom v tvorbě, když se díky němu dostali k jádru toho, co zkoumali prakticky celou svoji dosavadní kariéru. Hlavní slovo při jeho vzniku měl Balagueró, který už svými předchozími snímky zaznamenal úspěch na několika festivalech. Film je v záplavě mainstreamových béček unikátní jak formou, tak obsahem, a setkal se s pozitivním ohlasem u diváků i kritiky a z evropských festivalů si odnesl až šestnáct ocenění, mezi nimi Cenu publika na filmovém festivalu Gérdamer a cenu za nejlepší režii na katalánském mezinárodním filmovém festivalu Sitges.

Drive

O Drive se mluví zejména jako o filmu režiséra. Právě za jeho prací se, zdá se, práce prakticky většiny štábu ztrácí, ne proto, že by byla nevýrazná, ale jen dokonale zapadá do vize Nicholase Windinga Refna, který je jedním z těch šťastných (umících?), jejichž styl a přístup k filmovému materiálu se stal natolik specifickým, že se jen těžko dá hovořit o nějakém obecném žánru či filmové škatulce, protože se na ně příliš neohlíží a sleduje hlavně svoji vizi, kterou vyplňuje a konfrontuje s divákem.V případě Drive se určující stala základní myšlenka, která dala vzniknout pramenu, který se později rozvětvil a vydal se vlastní cestou, nakonec se však vrátil k oné původní myšlence a režisérova vize se vyplnila.

Buried

(Post trochu staršího data, co se mi pořád jen vrtěl na harddisku. Když teď není nic jiného, tak alespoň tohle. Tímto se zříkám odpovědnosti za chyby a případnou nevalnou kvalitu následujícího textu. ... :D )

Na své pouti filmovou civilizací i pouští jsem se už párkrát setkal se snímky neoplývajícími velkolepou výpravou, naopak jejich hlavní devízou bylo snažení vměstnat děj na malé pole a zdůraznit tak ostatní aspekty. Viděl jsem Muže ze Země, který se odehrává v jedné místnosti, viděl jsem Telefonní budku, která se z většiny odehrává ve skleněné krabici. Tvůrci Buried zahánějí diváka do kouta a dochází k maximálnímu extrému. Pohřbený v žádném případě není podívanou pro klaustrofobiky.

Harry Potter a Relikvie smrti - část 2

Čím více se premiéra posledního dílu Potterovské ságy blížila, tím benevolentněji jsem se k tomu stavěl. V posledních okamžicích jsem dospěl až k tomu, že jsem si vůbec nebyl jistý, jestli „to“ vlastně chci vidět. Nakonec jsem vykročil a viděl. Nelituju...úplně.

Game of Thrones

Slyšeli jste už o seriálu Game of Thrones? Posledních pár měsíců se pravidelně objevoval na HBO, před pár dny desátým dílem skončila první řada, která je adaptací stejnojmenné knihy ze série Píseň ledu a ohně spisovatele George R. R. Martina (nečetl jsem a nemám to v plánu).

Určitě jste o tom slyšeli, minimálně pokud se alespoň trochu zajímáte o seriály. Mluví se o něm totiž docela hodně a v samých superlativech. Nechcete se dívat? Odradilo vás všeobecné nadšení a hype? Nechce se vám stahovat?

V tom případě vás...tak úplně nepotěším. Game of Thrones je seriál, který stojí za podívání. Alespoň se vám však pokusím dát několik záminek k tomu, abyste jej minuli, nebo i v případě nevidění mohli oponovat nadšeným reakcím. Jsem totiž jeden z těch, kteří mají tendenci na vychvalovaných věcech hledat chyby a částečně si tak vysvětlit, proč mě to nepohltilo tak, jako téměř všechny ostatní.

Světová invaze

Ne až tak epické.

Ne až tak akční.

Ne až tak zajímavé.

Ne až tak špatné

Black Swan

Bezprostředně po:

Chtěl bych vychrlit tolik slov, že při pokusu o to by mi pravděpodobně (za předpokladu, že by nevypověděly službu prsty) selhal mozek vytvářející nesrozumitelné kupy písmen a shluky vět.

Úžasné

Dechberoucí

Intenzivní

Drásavé

Bezprostřední

Tohle chci cítit po skončení filmu.

Knižní filmy?

Kniha může být zfilmována dvěma způsoby. Buď se štáb snaží držet předlohy co nejvěrněji, nebo se řídí pouze hlavní linkou a detaily vypráví z jiného úhlu pohledu. Všechny filmové adaptace lze umístit na ose s takovými extrémy. Vzniká pak otázka: Kde je perfektní místo pro umístění filmu?

Insurgentes

Album:

S mírnou nadsázkou by se dalo říct, že k sólovému albu mého nejoblíbenějšího hudebníka jsem se dostal náhodou. K poslechu bych se dříve nebo později dostal každopádně, nemůžu ale přestat myslet na to,  kde bych byl, kdybych na Insurgentes nenarazil. Živě si pamatuji, kdy jsem ještě za dob pravidelného navštěvování myspace jako předchůdce facebooku popré slyšel Harmony Korine. Nikdy předtím jsem ji samozřejmě zaslechnout nemohl, přesto jsem měl pocit, že skladbu někde v mozku mám už dlouho a že ji mám strašně rád. Přesně tohle jsem chtěl slyšet.

Paranormal Activity

Paranormal Activity je sice už trochu staršího data (v kinech měl zrovna premiéru pravděpodobně hlavně penězi vydobytý druhý díl), docela dlouho jsem mu ale odolával a po skončení jsem si řekl, že s všeobecnými hodnoceními ne úplně souhlasím.Odolával jsem především kvůli obrovskému hypeu. Nahypované filmy dělím do dvou kategorií: Ty, o nichž dění sleduji (téměř) od začátku a opravdu se na ně těším a pak jsou to ty, o nichž zaslechnu až po obrovském ohlasu. Jak už je asi jasné, druhou kategorii nemám rád a vyhýbám se jí (nojo, jsou tu i filmy, o kterých vím už dlouho a přesto o ně nemám zájem, to je ale pochopitelné, což?). Takhle to bylo u Paranormal Activity. Hodnocení není příliš vysoké, námět zní také dost ohraně, zájem tedy nebyl. Po více než rok opožděném shlédnutí jsem ale neočekávajíc valnou kvalitu (tedy zábavnost, kvalitu raději posuzovat nebudu) byl příjemně nepříjemně (nebo opačně?) překvapen.

TRON: Legacy

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak asi vypadá ta plechová šumící krabice vedle (pod) vašeho monitoru? Nemyslím tím součástky, ale co se děje na pozadí všech těch přeskupujících se pixelů na obrazovce? Já popravdě ne, ale film Tron mě přesvědčil o tom, že věc je to skutečně zajímavá. Od Tronu: Legacy jsem si sliboval to, na co film cílí především. Tím je (měl by být) velice nevšední vizuální zážitek. Všechny ukázky a trailery slibují výlet do extravagantního a originálního světa uvnitř počítače.

Harry Potter a Relikvie Smrti - Část 1

"Nowhere is safe."

Skoro jako včera si pamatuji chvíli, kdy jsem se poprvé setkal s jednou z nejdůležitějších knih v mém životě. Byl večer dvacátého čtvrtého dne v prosinci. Harry Potter a Tajemná Komnata pro mě nebyl nejzajímavějším dárkem, přesto jediným, na který jsem dodnes nezapomněl. Nevěděl jsem tehdy, že čtu nejprve druhý díl, to jsem zjistil až ve škole, kde jsem nebyl zdaleka jediný, co dostal jednu z prvních knih v životě. Příběh mladého čaroděje - sirotka mně vlastně naučil číst dobrovolně, ne jen povinnou četbu. Uběhlo pár let, k Tajemné Komnatě přibyly další díly a bŕachové z Warneru usoudili, že je třeba natočit film. Tentokrát už zdaleka ne poprvé, ale vydal jsem se na něj do kina.

Resident Evil: Afterlife

O tom, že se Resident Evil: Afterlife chystá do kina, jsem věděl už relativně dlouho. Přesto jsem datum premiéry nějak pozapomněl a vydal se na něj zatím nejimpulzivněji, jak jsem se kdy do kina vydal. Čtvrtý díl slavné „zombíkárny“ byl tentokrát uveden ve 3D (a to rovnou v tom „Avatarovském“, což je jedině dobře) a proto jsem se rozhodl užít si tenhle „skvost“ naplno s těžkopádnými brýlemi na nose.

Inception

"Your mind is the scene of the crime"

V dnešním mainstreamu filmového světa není jednoduché narazit na originální a opravdu kvalitní film. Ve světě plném mnohokrát omletých témat, kde počet remaků, prequelů, sequelů a kdovíčeho se vyrovnává (ne-li převažuje) originálním filmům, jsou režiséři, kteří jsou stále schopni přijít s něčím neotřelým, klenoty. Mezi takové patří i Christopher Nolan, o jehož nejnovějším filmu Inception si nyní krátce sám se sebou popovídám.

Avatar

Největší film posledních let, nástupce Titanicu, nový filmový kult, nejlepší blockbuster všech dob. Jistě je okamžitě všem jasné o čem mluvím.

Na Avatar čekali (nejen) Jamesovi fanoušci dlouhých dvanáct let...stálo to za to a zapíše se toto dílo do filmové historie nebo zanedlouho po něm neštěkne ani pes?