Hudba v roce 2013

Pokusil jsem se (primárně pro svůj vlastní přehled) dát dohromady několik alb, které mi byly za poslední rok nejvíce po chuti. Nakonec nejsem schopný říct, které z uvedených deseti mám nejraději, už jen z prostého důvodu, že v podstatě žádná dvě ve mně nevyvolávají stejnou, či jen podobnou, reakci. Seznam je delší, jen k následujícím položkám jsem prostě nevybral ukázky a pořadí je ještě vágnější, než u první desítky - přesněji řečeno, pořadí obalů alb je spíše náhodné. (název interpreta a alba se objeví po najetí myší na obrázek)

Slyšeno z/v 2011 aneb Óda na hudbu

Loni jsem měl ambiciózní plán napsat odstavec zhodnocující důvod mého zalíbení u každého z vybraných deseti alb, z celkového počtu cca třiceti z daného roku slyšených. Letos jsem se na to raději rozhodnul vykašlat, evidentně jen proto, abych se nakonec přecejen nechal přesvědčit a usoudil, že možná existuje někdo, kdo by rád věděl, která alba s rokem vydání 2011 považuji za velice, velice poslouchatelná.

Colours of Ostrava 2011

Minulý ročník byl nejen mojí první návštěvou toho ostravského, ale hudebních festivalů obecně. Jubilejní ročník byl pak návštěvou druhou, v obou případech. Lepší bylo počasí, výčet kapel, pocity z koncertů a více se těším, až budu moct za rok opět s náramkem vpochodovat do areálu hladový po hudbě (za předpokladu, že „vše dopadne dobře“).

Blackfield - Welcome to My DNA

První reakcí, se kterou jsem se setkal po prvním poslechu Welcome to My DNA bylo, že to je "příjemné na poslech". Na oko jsem se divil, že "jen příjemné" není nic moc. Na druhou stranu - nebyli Blackfield vždy hlavně o tom?

Radiohead - The King of Limbs

Už podivný název a v celé diskografii naprosto unikátní cover artwork napovídal, že skupina je v dobré formě a chystají se předvést něco opravdu hodného poslechu. Já jim na to okamžitě skočil a...méně zklamaný z výsledku bych už být nemohl.

Insurgentes

Album:

S mírnou nadsázkou by se dalo říct, že k sólovému albu mého nejoblíbenějšího hudebníka jsem se dostal náhodou. K poslechu bych se dříve nebo později dostal každopádně, nemůžu ale přestat myslet na to,  kde bych byl, kdybych na Insurgentes nenarazil. Živě si pamatuji, kdy jsem ještě za dob pravidelného navštěvování myspace jako předchůdce facebooku popré slyšel Harmony Korine. Nikdy předtím jsem ji samozřejmě zaslechnout nemohl, přesto jsem měl pocit, že skladbu někde v mozku mám už dlouho a že ji mám strašně rád. Přesně tohle jsem chtěl slyšet.

Kanye West - My Beautiful Dark Twisted Fantasy

Mnozí z mých fanoušků, kteří pravidelně sledují můj playlist na last.fm si jistě všimlo, že se tam objevil Kanye West, který vedle Ulver, Blut aus Nord či Sunn O))) působí tak trochu jako zjev.Nepříliš věrohodně působí také moje mnohá prohlášení z nepříliš vzdálené minulosti, kdy jsem říkal, že hip-hop jakéhokoliv typu mi vůbec nevoní a neumím si představit dobrovolný poslech takové hudby. Vzápětí jsem se s chutí vrhnul na obě alba WWW, jen krátce se sklouznul na Dälek a nedávno se nechal zlákat prohlášeními o Kanye Westovi jako „intelektuálním“ raperovi, jehož hudba má přesah daleko za hranice samotného hip-hopu. Na YT jsem se zaujetím shlédnul klip k Power, následně stáhnul film Runaway obsahující mnoho materiálu z připravovaného alba. Samply z 21st Century Schizoid Man od King Crimson a Grammy oceněné Graduation mne přesvědčilo, že tenhle chlapík mimo nebude a o nové album bych měl alespoň zavadit. Tak jsem tedy zavadil…

Cephalic Carnage - Misled by Certainity

Cephalic Carnage se v současné době dají považovat za několikaletou stálici žánru a něco jiného, než sofistikovaný a zároveň pořádně brutální nářez (neboli trve náplesk), je od nich těžké očekávat. Nejinak je tomu u Misled by Certainity, které vyšlo sice před více než měsícem a půl, to já ale budu ignorovat, protože já ho prostě zhodnotím až teď.

Linkin Park - A Thousand Suns

Tož jsem se po dlouhé době rozhodnul opět si pustit staré dobré Linkin Park. Svého času jsem Hybrid Theory-Reanimation-Meteoru uctíval, pak dlouho nebylo nic, s Minutes to Midnight přišla pořádná změna. Linkin Park přestali být Linkin Park a stali se z nich Linkin Park. Ukázali, že umí přijít také s něčím jiným, než co od nich všichni čekají. A vyšlo jim to, alespoň co jsem si všiml. Já nemůžu říct, že by se mi MtM nelíbilo, ani vyloženě líbilo. Pár dobrých kousků jsem objevil a semtam si je rád pustím i teď. No myslím, že je čas konečně napsat, o co se tu pokouším. Mělo to být něco jako úvod krátce informující o mém vztahu k téhle skupině. A proč že jsem si je to vlastně pustil? No ano, rozhodl jsem se vyzkoušet nové album, A Thousand Suns.

Arcade Fire - The Suburbs

(Důkladnější poslech a následné sepsání „recenze“ mnou tolik očekávané novinky jsem stále odkládal, přiznám se, že to bylo hlavně z důvodu nepřílišného návalu „kreativity“ a tedy nedostatku slov. The Suburbs má už více než týden po vydání a ti, kteří jej očekávali, už mají určitě svůj vlastní názor. Pokud náhodou ne, můžou si přečíst tunu recenzí všude kolem. Jelikož přicházím pozdě, rozhodl jsem se pokusit se vzít to z trochu jiné strany. Možná to bude za něco stát, možná to nebude stát vůbec za nic...)

Colours of Ostrava, den čtvrtý

Závěrečný den letošních Colours of Ostrava pro nás začal v New Yorku. Při předchozích návštěvách jsem na zběžný popis novinkové stage trochu pozapomněl, pokusím se to napravit. U New York City stage už název napovídá, že tahle je trochu jiná. Prvním rozdílem je její zastřešenost, druhým spíše než ke klasickému koncertnímu pódiu podobnost k New Yorkským hudebním klubům/barům. V neděli jsme zde započali den pokusem o účast na koncertě Brooklyn Funk Essentials z...Brooklynu.

Colours of Ostrava, den třetí

Říká se, že třetí den bývá kritický. Na letošních Colours jsem se na vlastní kůži přesvědčil, že na tomhle tvrzení asi opravdu něco bude.

Colours of Ostrava, den druhý

Tak přesně (ehm...skoro) pole mých předpovědí jsem opět zde a spolu se mnou další část mého malého reportu z mých premiérových Colours.

Colours of Ostrava, den první

Původně jsem na letošní Colours of Ostrava neplánoval jít vůbec. Pak se objevilo pro mne velice zajímavé jméno, které mě přimělo zvažovat jednodenní vstup. Nakonec jsem se (také z důvodu absolutního vyprodání) zúčastnil celého festivalu.

Colours of Ostrava 2010 pro mne byla premiérová akce podobného typu. Velice jsem se těšil a proto jsem se nenechal zastrašit velkým horkem a 15.7. se rázným krokem vydal vstříc...odvozu :D .

WWW live - Ostrava 15.4.2010

Karamel je cukr, co se už neuzdraví...

Těmito slovy započali WWW svůj Ostravský koncert, na který jsem se dostavil i já. Proč také ne – Sifona a spol. jsem si poslední dobou velice oblíbil, cena vstupného byla pouze symbolická a po dlouhé době se nabízel příjemně strávený večer s přáteli. Jestli se karamel uzdraví nebo ne jsem se sice nakonec nedozvěděl, přesto jsem si “ wéwéčka“ na živo užil....

Óda na ULVER

Relativně dlouhou dobu trvalo než se u mě Ulver dostali tam, kde jsou. Některé skupiny se mi silně zalíbí okamžitě, pár dnů bych je nejraději poslouchal pořád dokola. Časem ale nadšení začne opadat, a pokud na interpreta nezapomenu úplně, upadne do šedi, kterou si občas rád pustím.

Ulcerate - Everything is Fire

Dlouho jsem si myslel, že po docela nevýrazném „přičichnutí“ se k death metalu už nevrátím, protože mi nějak nemá co říct. Ulcerate změnili můj pohled na věc a dali mi naději, že i v tomto žánru můžu najít album, které mi má co říct i po víc než pár posleších. Letošní Everything is Fire vychází dva roky po debutu "Of Fracture and Failure". Už ten se mohl směle postavit nejlepším interpretům žánru. Nové album ale zachází ještě mnohem dál a ukazuje nám, že dosavadní hranice přeskočí stejně jednoduše, jako kapela přeskakuje z jednoho pokrouceného riffu do druhého.