O tom, že se Resident Evil: Afterlife chystá do kina, jsem věděl už relativně dlouho. Přesto jsem datum premiéry nějak pozapomněl a vydal se na něj zatím nejimpulzivněji, jak jsem se kdy do kina vydal. Čtvrtý díl slavné „zombíkárny“ byl tentokrát uveden ve 3D (a to rovnou v tom „Avatarovském“, což je jedině dobře) a proto jsem se rozhodl užít si tenhle „skvost“ naplno s těžkopádnými brýlemi na nose.
Takže za prvé: Když mám možnost, rád se podívám, ale za fanouška RE se spíše nepovažuji. Hru jsem nehrál (vlastně ani pořádně neviděl) a na filmy jsem zvlášť nežral. Nikdy jsem nečekal promyšlený scénář, skvělé herecké výkony, ani dechberoucí podívanou. Stačila mi v podstatě Milla kosící hordu zombíků co nejefektněji. Nevím, jestli to je jen moje momentální kritická nálada, nebo toho nový Resident Evil opravdu nemá moc k nabídnutí, ale nijak nadšený jsem z kina neodcházel. Zkusím to trochu rozvést, tak buďte trpěliví, drazí čtenáři.
Pominu-li nutné brýle, které mě tlačily a pořád padaly, vypadal trojrozměrný obraz hezky. Objevilo se pár momentů, ve kterých na diváky z plátna něco vyskočilo, ale bylo jich minimum a nepůsobily rušivě. Ač stejná technologie, pochopitelně ale nemůžeme čekat absolutní vtáhnutí do světa na plátně jako u už zmíněného Avataru. Myslím, že bez třetího rozměru mnoho zážitku neztratíte, ale pokud máte cca 50kč navíc, klidně je investujte. Děj filmu začíná vlastně tam, kde „Zánik“ skončil. Alice se s pár desítkami (stovkami?...nevím) svých kopií rozhodne pomstít Umbrelle, udeří proto rovnou na její sídlo. Tam se poprvé setká s hlavním záporákem tohoto dílu, který ji hned málem zabije a skrze spešl injekci přijde Alice o svoje superschopnosti (i když to v dalším ději nedává příliš najevo). Na základě zachyceného vysílání o jakémsi místě zvaném Arcadia, kde prý není nákaza, se vydá na Aljašku, aby tam potkala pouze svoji kamarádku z minulého dílu, která si nic nepamatuje a pokusí se Alice zabít. Ta se ale později rozpomene a spolu se vydávají do Los Angeles, kde na střeše věznice objeví skupinku přeživších, od nichž zjistí, že Arcadia je velká loď kotvící nedaleko pobřeží. Letadlo je pouze pro dva a nastává tedy problém, jak se tam skrz město plné zombie dostat. Myslím, že spoilerů stačilo, ať tu nejsem do večera.
Zápletka to není v žádném případě originální a je i dosti průhledná, jak jsem ale řekl, skvělý příběh jsem od Residentu nikdy nechtěl. Přejdu proto k dalšímu aspektu, kterým je vizuál. S tím si totiž docela vyhráli. Nejde ani tak o úžasné efekty, které úžasné nejsou, ale hlavně o v poslední době docela populární zpomalené scény. Ty vypadají velice efektně, takže proč jich tam nenacpat co nejvíc, že? Ne Andersone, tohle myslím není úplně ten správný přístup. Na akční film je Afterlife prostě trochu moc pomalý, jakkoliv efektně to vypadá (Zack Snyder by mohl vyprávět). Jinak technická stránka nebyla špatná, ale ani nijak oslňující (párkrát animace přímo bily do očí).
Nepříliš překvapující byly také objevivší se všechny možné klišé, až jsem si chvílemi skoro ťukal na čelo. Dočkal jsem se i pár WTF momentů, díky nimž jsem z důvodu pořádné rány imaginárním kladivem do hlavy přišel o pár následujících sekund. Na druhou stranu některé situace pobavily, a to nijak vtíravým způsobem (nejvíce mi uvízl v paměti Wentworth Miller v kleci přesvědčující ostatní, že on není žádným vězněm a ví, jak dostat všechny ven). Jen krátce zmíním pár scén „vypůjčených“ od bratrů Wachovských, jež bylo možno zahlédnout už v trailerech a přesunu se k tomu, o čem jsem mluvil už na začátku, tedy Mille kosící (nejen) zombíky. Líbila se mi hned úvodní bitka v budově Umbrelly, jen možná trochu škoda, že všechny Alice tam byly terminovány zlým bossem. Nějaké nové Aliciny features ale chyběly (vlastně docela pochopitelně, alespoň částečně nahrazeny závěrečným soubojem), což je škoda. Snad jen mince střílející brokovnice byla fajn. Nevzpomínám si teď, jestli něco podobného nebylo už v předchozích dílech, ale docela podivní mi přišli rychlí, díry kopající, predátoro-čelisťoví zombie, kteří se objevili odnikud a nikam také zmizeli, nedozvěděl jsem se o nich prakticky nic, stejně tak obří skoronesmrtelný pán s ještě větším kladivem. Nakonec, je to sice sci-fi, ale přežití několikanásobně ustřelené hlavy je dle mého vkusu poněkud přehnané a trable v závěru otevírající dvířka pokračování (?) byly už vážně moc, jen jsem se pousmál. Také svět plný živých mrtvých skýtal prostor pro nějaké ty postapokalyptické vize, ale dočkal jsem se jen krátkého pohledu z letadla do poničeného města.
Ještě před konečným verdiktem bych neměl pominout z mého pohledu poměrně vydařený, povětšinou elektronický soundtrack, jehož variace známe sice už z předchozích dílů, stále ale funguje. Potešil mně také jeden z lepších kousků A Perfect Circle.
Z kina jsem tedy neodcházel nijak zvlášť nadšený, ale vyloženě zklamaný jsem také nebyl. Dostal jsem vlastně to, co jsem očekával, ale ani špetku navíc, naopak. Někteří o Afterlife hovoří jako o další Ultraviolet, tak špatně to ale podle mne nedopadlo. Pokud vám není líto dvou stovek za docela dobrou podívanou a jste fanoušky série, klidně jděte, myslím, že zklamaní nebudete. Zánik byl ale mnohem lepší.
PS: Rád bych se zmínil ještě o trailerech: nejraději jsem viděl ty na Soví strážce kde obrazová stránka vypadá prostě úžasně, a hlavně Tron: Legacy, který byl prostě mooc. Nemůžu se dočkat :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat