Dlouho jsem si myslel, že po docela nevýrazném „přičichnutí“ se k death metalu už nevrátím, protože mi nějak nemá co říct. Ulcerate změnili můj pohled na věc a dali mi naději, že i v tomto žánru můžu najít album, které mi má co říct i po víc než pár posleších. Letošní Everything is Fire vychází dva roky po debutu "Of Fracture and Failure". Už ten se mohl směle postavit nejlepším interpretům žánru. Nové album ale zachází ještě mnohem dál a ukazuje nám, že dosavadní hranice přeskočí stejně jednoduše, jako kapela přeskakuje z jednoho pokrouceného riffu do druhého.
Everything is Fire je něco, co jsem zatím neslyšel. Album je plné disonance, technicky dokonalých bicích a hlubokého growlingu, to vše ve většinou velmi vysokých rychlostech. S tím je spojeno dosti chaotické vyznění nahrávky, které se mi ale velice líbí. Poslech patří k těm náročnějším, ale když překousnete jakousi neuchopitelnost alba, budete náležitě odměněni apokalypsou téměř epických rozměrů. Ať mám jakoukoliv náladu, po otevření složky s Ulcerate a stisknutí „play“ zapomenu na vše, na co jsem myslel doposud, protože se můj mozek rázem ocitne pod těžkou palbou bez možnosti úniku. To mi připomíná, že nedoporučuji poslech "EiF" při téměř jakékoliv tvůrčí činnosti…možná jsem jediný, ale všechny nápady se mi rázem vytratí z hlavy. U toho se opravdu nedá přemýšlet. :-) Vysoká rychlost a techničnost ale není jedinou devízou nahrávky. Dočkáme se i velice pomalých pasáží, které nejen že umocňují energii pasáží brutálnějších, ale navozují skvělou atmosféru, kdy se hudba táhne jako usychající láva, v jejíž výparech se každou chvíli zadusíte.
Jak už jsem se v minulém odstavci snažil říct, je to opravdu pořádný nářez, který v mém hudebním světě téměř nemá obdoby. Jednotlivé skladby nemají klasické schéma „sloka-refrén“, a zatím ani při jednom poslechu se mi nepodařilo zapamatovat si jakýkoliv motiv, který bych si mohl „prozpěvovat“ ve sprše. Svým způsobem je to samozřejmá daň za hudební masakr. Já v tom nevýhodu nevidím. Jediným nedostatkem, který mně napadl při minulém poslechu, byla délka desky přesahující 50 minut. Ke konci jsem měl pocit, že Ulcerate začínají ztrácet energii…vtom jsem ale zjistil, že album už dohrálo a jen se mi hlavou honí chaotické myšlenky spojené s právě prožitým. Málem bych zapomněl na produkci, která je rovněž skvělá, vše zní tak jak by mělo pro dosažení maximálních výsledků.
Everything is Fire je dotažené ve všech směrech, něco mu vytknout lze jen těžko. Myslím, že se nemusím bát prohlášení, že tohle album si budu pamatovat a s radostí si pouštět ještě velmi dlouho. Novozélanďané nám zde dokázali, že i v dnešní době je možné posunout hranice. Držme jim palce, aby si i na dalším albu udrželi extrémně vysokou úroveň. Věřím, že všechna esa ještě vyčerpána nejsou. A vy?
Žádné komentáře:
Okomentovat