pátek 13. ledna 2012

Slyšeno z/v 2011 aneb Óda na hudbu

Loni jsem měl ambiciózní plán napsat odstavec zhodnocující důvod mého zalíbení u každého z vybraných deseti alb, z celkového počtu cca třiceti z daného roku slyšených. Letos jsem se na to raději rozhodnul vykašlat, evidentně jen proto, abych se nakonec přecejen nechal přesvědčit a usoudil, že možná existuje někdo, kdo by rád věděl, která alba s rokem vydání 2011 považuji za velice, velice poslouchatelná.

K mému (ne) překvapení jsem zjistil, že alb z roku 2011 jsem více nebo méně slyšel více, než 90, což je myslím velice pěkné číslo a můžu s klidným svědomím konstatovat, že jsem se i přes poměrně „událostí“plný rok v tomto směru neflákal a právem mi náleží samoudělený status hudebního náruživce.
Následuje obrázek se všemi ze zmíněných devadesáti, kdyby chtěl někdo zkoumat:

Chybějící číslování naznačuje, že pořadí v němž zde vybraná alba prezenuje je víceméně náhodné.
(Prosím hlasujte v anketě, ať mám představu. Díky.)

Steven Wilson - Grace for Drowning (art-rock/jazz)
Nejdříve jsem doufal, že GfD bude následovníkem Insurgentes, hlavně proto, že Insurgentes je pro mne pravděpodobně nejsilnější nahrávkou, kterou Ó velký Steve nahrál. Jak hloupé ode mě bylo myslet si, že by mě s něčím jiným tak silně nedojal. Tak nějak se cítím, když poslouchám Grace for Drowning. Přiznávám, že nyní se snažím více soustředit nejen na hudbu, ale i na její juxtapozici s textem, a některá zvolená slova moji melancholicky zachmuřenou letargii protínají závany cynismu a dalších pocitů spojených s přemírou patosu působícího místy trochu naivně uměle a repetitivně, přesto jsem Grace for Drowning uchvácen a tato hudba ve mně vyvolává až zmíněné pocity dojetí nad tím, jak je krásné skrze ni vnímat svět, který v posledních měsících nahlížím z úplně nových úhlů a v úplně novém kontextu.

Fleet Foxes - Helplessness Blues (Folk/Indie)
K Helplessness Blues zaujímám podobnou pozici jako k debutu kapely, který mám stále spojen především s příjemným a nerušeným poslechem vhodným do prosluněných (emočně, samozřejmě) dnů a chvílí. Díky tomuto vztahu je pro mne Helplessness Blues úžasně kontrastním albem, kde se v podstatě nepříliš epické výrazové prostředky velice podobné těm z debutu spojují s extrémně ambiciózním a rozsáhlým konceptem, v němž se umělci snaží najít své místo v univerzu, poodhalit tajemství smyslu života a všeho počínání, činí tak ale s určitou dětskou naivitou, z níž trýská fascinace světem, jeho krásou a s ní bezprostředně spojeným strachem a nejistotou.

Asva - Presences of Absences (Ambient/Drone)
http://mortemzine.net/show.php?id=2772

Terra Tenebrosa - The Tunnels (Mindfuck)
http://mortemzine.net/show.php?id=2630
The Tunnels je jedno z nejpůsobivějších a nejsugestivnějších “temných” alb, co jsem kdy slyšel. Je strašně jednoduché zmínit, že má silnou atmosféru, toto slovo se ale zdá být použito už tolikrát, že ztrácí svůj původní význam a není schopno dostatečně vyjádřit to, co ve mne Terra Tenebrosa vyvolávají. The Tunnels mě atmosféricky neobjímá, nýbrž pohlcuje, mám možnost se na chvíli vžít do Alenky ve verzi Charlese Mansona. Říká se, že zvrácená hudba neexistuje proto, aby se posluchači řídili tím, co říká, ale pro přesný opak. The Tunnels toto tvrzení vyvrací, koncentrace černé hmoty je příliš velká na to, aby mohla existovat v jakékoliv jiné formě, než abstraktní a neuchopitelné. Proto je tak fascinující.

Opeth – Heritage (Art-rock)
http://mortemzine.net/show.php?id=2834

Ulver - Wars of the Roses (Electronic/Experimental/Ambient/Rock)
http://mortemzine.net/show.php?id=2683

Bon Iver - Bon Iver (Folk/Rock/Indie)
Abych pravdu řekl, nenapadá mě nic víc, než prosté konstatování, že “Bon Iver” je vlastně to samé, co “For Emma, Forever Ago”, jen v mnohem košatější podobě. Ztrácí sice na pocitu, že s umělcem sedíme v jedné místnosti a společně vstřebáváme negativa neosamělého života, získává větší hudební hloubku a tak nějak umožňuje věci vidět(slyšet) v širším kontextu. Pro mě je stejně krásné, ale trochu jinak, což je přesně tolik, kolik si jeden může přát.

Radiohead - The King of Limbs (Alternative Rock/Electronic)
http://atrumeos.blogspot.com/2011/02/radiohead-king-of-limbs.html
Jak je zmíněno v komentáři, v recenzi je zřejmé nadšení, které časem trochu opadlo, za napsaným si ale stále stojím. The King of Limbs je tajuplné, až přizračné album, u něhož repetitivnost neznamená nic špatného, jen je nám tím naznačeno, že pointou není jej analyzovat, ale prostě (myšlenkově) prožít.

Tim Hecker - Ravedeath, 1972 (Ambient/Glitch)
Esence všeho, co mě vábí k poslechu ambientní hudby. Na Ravedeath, 1972 je skvěle využito experimentálních postupů k dosažení ojedinělé nálady, která navozuje už kdysi zmíněné vize “odrazů ztracených vzpomínek na události, které se nestaly”. Obzvlášť důležitými jsou slova “obrazy” a “ztracený”, vyřčené by se totiž dalo parafrázovat také jako “ztracené obrazy nyní už neexistujícího světa”. Neprocházíme se jím, jen tak nějak kloužeme ulicemi. Ty nevidíme, jen vnímáme. Melancholická abstrakce v té, pro mne nejpříjemnější, podobě.

Exitmusic - From Silence (Dream Pop/Indie)
Tomu, kdo mi pomůže “sehnat” debut “The Decline of the West”, budu velice zavázán a pokud bude dotyčný chtít s něčím pomoct, pokud to bude v mých silách, budu mu k dispozici.
Skladby na tomto EP vychází přesně, jak hlásá název. Plíživě a podmanivě se vynořují z ticha a I když dojdou svého vrcholu, nenechávají úplně volný průchod patosu, ten zůstává nevýrazný, jako bych ho vnímal skrze zašpiněné okno, skrze látku tvorící ornamenty viditelné na obalu. O to intenzivněji se jej snažím vstřebat.

Mitochondrion – Parasignosis (Death Metal)
Zdá se, že letos jsem metalu opět příliš neholdoval. Dospěl jsem do bodu, v němž má pro mne hudba tohoto žánru zvláštní význam, zdánlivě u ní setrvávám převážně ze zvyku, doopravdy se ale prostě snažím jen najít něco, co jsem ještě neslyšel. Parasignosis toto kritérium myslím splňuje dostatečně navíc splňuje I kritérium další, hlásající, že nejlepší death metal je ten nejdisharmoničtější, nejzběsilejší, nejodpornější. Ten, který odráží moji frustraci z některých aspektů reality tím, že ve mně vyvolává nutkání duševně se vyzvracet. Očišťující to zkušenost.

Giles Corey - Giles Corey (Folk/Shoegaze)
Myslím, že jsem charakter “Giles Corey” vystihnul docela trefně když jsem řekl, že jeho hlavní devízou je kontrast mezi formou a obsahem. Forma je melodická, letargická, až se chce říci melancholicky krásná, kdežto obsah, ke kterému pronikneme až při pozornějším bádání je depresivní, zkažený. Výsledkem je komplexní zážitek, který mne od okolí odpoutává právě kolizí s ním až do bodu, v němž si uvědomím, že to nemá smysl, což je vlastně krásné.

Chelsea Wolfe - Ἀποκάλυψις (Alternative Rock/Experimental)
http://mortemzine.net/show.php?id=2902

Nicolas Jaar - Nicolas Jaar (Electronic/Experimental)
Nicolas Jaar ve mně vzbuzuje obdiv a nenávist (popř. závist) zároveň. Nenávist proto, že je mu teprve 21 let (teď už 22) a už mu pod rukama vzniklo něco tak úžasného, jako “Space is Only Noise”. Hádejte, proč ve mně vzbuzuje obdiv?
Všímám si, že frází “out there” by se dalo popsat velké množství hudby, která se mi líbí, většinou totiž poslech oblíbené nahrávky znamená eskapický zážitek, který ve výsledku znamená pozitivnější přijetí reality. Omlouvám se, že zmiňuji “realitu” tak často, ale jak bych nemohl, když je ta svině všude kolem? Jen ve Space is Only Noise jí moc není, proto se mi tolik líbí. A taky proto, že je to rytmické a hodně chytlavé, přitom ve své esenci téměř ambientní album.

Astronautalis - This is Our Science (Hip-Hop/Indie)
Nejsem si jistý, jestli “This is Our Science” na tenhle seznam patří, zjišťuji však, že pokud si něčím nejsem jistý, je lepší většinou zvolit méně pravděpodobnou možnost, která se nakonec překvapivě často zjeví být správnou. “This is Our Science” je hip-hopové album, na němž zas tolik hip-hopu není. Alespoň ne toho klasického. Více než jediný silný článek hudby je zde totiž rapper “jen” dominujícím prvkem v velice dobře fungující kombinaci poměrně konvenčního rapu s živou a docela instrumentálně silnou a zajímavou hudbou. Víc bych byl pravděpodobně schopen napsat po prostudování textů, k čemuž se pravděpodobně I někdy dostanu, zatím mi ale prosím věřte když řeknu, že pokud nemáte k čemukoliv “hip-hopovému” vyložený odpor, tohle si určitě poslechněte. Je to docela návykové, jak někdo trefně poznamenal.

a další:

Blut aus Nord - 777 (Black Metal)
Kate Bush - 50 Words for Snow (Pop/Ambient)
Florence + The Machine - Ceremonials (Indie/Pop)
Wolves in the Throne Room - Celestial Lineage (Black Metal)
Death Grips - Exmilitary (Hip-Hop/Experimental)
Diapsiquir - A.N.T.I. (Experimental/Black Metal)
The Horrors - Skying (Post-Punk)
Mastodon - The Hunter (Alternative Metal)
Oranssi Pazuzu - Kosmonument (Black Metal)
Peste Noire - L'Ordure à l'état Pur (Black Metal)
The Roots - Undun (Hip-Hop/Jazz)
Ucerate - The Destroyers of All (Death Metal)
Virus - The Agent That Shapes the Desert (Avantgarde Metal)
Zola Jesus - Conatus (Pop/Ambient/Indie)
Rotten Sound - Cursed (Grindcore/Death Metal)


Poslechuhodná jsou z mého pohledu samozřejmě všechna alba z celkového přehledu více-než-jednou slyšených, tento seznam je výběrem toho nejpůsobivějšího, a ještě více tak patnáct, k nimž jsem i něco připsal.

Původním plánem bylo přidat ke každému albu odkaz na ukázku, ale holt budete muset v případě zájmu projevit trochu iniciativy, kterou si hudba určitě zaslouží.
Možná bude následovat také seznam s několika filmy, jistě a zakrátko opožděný “Krátký příspěvek týkající se Silvestru a přemýšlením s ním (ne)spojeným.

7 komentářů:

  1. "..doopravdy se ale prostě snažím jen najít něco, co jsem ještě neslyšel."
    Asi to bude tam největší rozdíl..ty hledáš v metalu, to co jsi ještě neslyšel. Já to, co chci slyšet. Nejlépe v pro mě nejdokonalejší formě, i toho je málo. Většina věcí se mi líbí jen s tím, že bych toho stejně ještě minimálně polovinu změnila, ač sama vlastně ani nevím jak.

    OdpovědětVymazat
  2. Jo a chybí ti tam v hlasování něco jako: Přečetl jsem si na přeskáčku to, co mě zaujalo.;)

    OdpovědětVymazat
  3. Uff, přečetl jsem polovinu, s jistým sebezapřením, protože většina vypsaných alb se příliš nedotýká metalu nebo omezeného okruhu žánrů, které běžně poslouchám...jinak docházím k závěru, že se Ti Grace for Drawing zalíbilo z loňských alb snad nejvíce, když se na koláži Tvých 90-ti nachází rovnou dvakrát. :)
    Edit: Nj, rejpal..

    S pozdravem
    Psajkosoš

    OdpovědětVymazat
  4. Abych pravdu řekl, docely by mi pomohlo, kdyby ses identifikoval trochu konkrétněji, než jen jako "Jan" a Psajksosoš. Obojí mi něco napovídá, ve výsledku ale stále nevím, s kým mám tu čest :D
    A Grace for Drowning je tam dvakrát, protože jsem v iTunes vybral zobrazení alb (resp. disků), a GfD je dvojalbum (dvojdisk) -> je tam dvakrát. Netroufal bych si ale říct, které jediné album se mi líbilo nejvíce, každé se mi totiž líbí v něčem trochu jiném. Jistě, některé věci mám obecně raději než jiné, stejně ale nejsem schopen vybrat jen jedno, už těch 15 bylo hodně limitujících, což je myslím i dobře, vzhledem ke statusu "hudebního náruživce". Také to může znamenat, že prostě jsem trochu komplexnější, než abych se spokojil jen s jedním směrem 8-)

    OdpovědětVymazat
  5. Já ale nejsem Anonymní Jan, a už vůbec ne ten Jan, který by se mohl(otázka jestli by chtěl) vydávat za Psajkosoše...já totiž narozdíl od něj nemám účet na Bloggerovi. Ty mě znáš jako Duuka, přestože i po odeslání příspěvku zůstanu Janem, aspoň do konce měsíce. :)
    Vybírat jedno nemusíš, nedomyšlený vtip zůstane nedomyšleným. 8-|Účelem stejně bylo jen šplhnout si zmíněním jednoho z mála alb, které mě minulý rok vytrhlo z..jakési posluchačské letargie.

    OdpovědětVymazat
  6. No nebylo by to zajímavé, být každý měsíc v podstatě tím samým člověkem, ale zároveň někým jiným?
    Chápu správně, že posluchačskou letargií odkazuješ na velice slabý zájem (a tím i orientaci) v hudbě vydané v minulém roce, kterou způsobilo...něco?
    Na vtipech je nejhorší, že člověk častokrát neví, jestli je druhá strana pochopí a v horším případě je dokonce možné, že danému subjektu úplně unikne snaha o pohnutí jeho tvářových svalů pomocí nejistého přísunu endorfinů. V tomto případě pak zamýšlený vtip úplně ztrácí význam...nebo ne?

    OdpovědětVymazat
  7. Určitě, stačí počkat pár týdnů a můžu psát jako Anonymní Feb. Navíc už se necítím být tím člověkem, jako který jsem se kdysi na MF zaregistroval, což si vynucuje změnu...tímhle způsobem Tě tu můžu strašit donekonečna. :)
    Možná roztržitost a okamžitý zájem o něco jiného, to sem ale nepatří.
    Ano, cílená snaha člověka stimulovat vjemy jiné osoby pomocí skromných výrazových prostředků, jako je třeba písmo, dát tím druhé osobě možnost zpracovat tyto podněty a vyvolat v mozku chemickou reakci, jejíž produkt pak může modulovat náladu, je vskutku nesmírně zajímavá. Narážku chápu, snad mi tvé mimické svaly tuhle pošetilost odpustí..

    OdpovědětVymazat